11 C 95/2022-78 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 97 214,68 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 7. 2018 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Na základě dodatku [číslo] ze dne 3. 2. 2020 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 603 Kč. Úvěr byl úročen roční sazbou ve sjednané výši 10,9 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 22. 11. 2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka nesplacenou jistinu ve výši 92 214,68 Kč. Dále žádala po žalovaném z dlužné jistiny úrok ve sjednané výši, od 14.12.2021 úrok ve výši 8,5 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a zákonný úrok z prodlení od 2. 12. 2021 do zaplacení, když podle interních pravidel žalobkyně poskytuje ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu k zaplacení. Na základě stejné rámcové smlouvy byl dne 3. 2. 2020 uzavřen se žalovaným dodatek [číslo] žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k porušování podmínek poskytnutí kontokorentu žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 22. 11. 2021. Žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu kontokorentu ve výši 5 000 Kč a z dlužné jistiny úrok ve sjednané výši, od 31. 1.2022 ve výši 8,5 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zákonný úrok z prodlení od 2. 12. 2021 do zaplacení, když podle interních pravidel žalobkyně poskytuje ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu k zaplacení. Žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z příjmu žalovaného ve výši 24 517 Kč. Žalovaný uvedl splátky ve výši 3 100 Kč a dle úvěrové zprávy jeho splátky činily 7 710 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Lounech čj. 11 C 95/2022 – 77 ze dne 18. 8. 2022 soud řízení u úvěru poskytnutého na základě dodatku [číslo] zastavil co do částky 9 334,37 Kč s příslušenstvím a u úvěru poskytnutého na základě dodatku [číslo] zastavil co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím, když žalobkyně vzala žalobu v této části zpět z důvodu úhrady ze strany žalovaného. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 16. 7. 2018, včetně dodatku [číslo] ze dne 3. 2. 2020, dodatku [číslo] ze dne 3. 2. 2020, splátkového kalendáře, obchodních podmínek, výpisu z běžného účtu soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, kdy částka není vázána žádným účelem. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 10,9 % ročně. Úvěr se zavázal hradit v měsíčních splátkách ve výši 1 603 Kč. Dle výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] žalovaného byl úvěr čerpán v plné výši dne 3. 2. 2020. Dle obchodních podmínek v případě prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroku, či jiných poplatků může žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru. V případě zpoždění s úhradou splátky úvěru, může žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Dle přehledu plateb žalovaný řádně nesplácel a dopisem ze dne 22. 11. 2021 byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 1. 12. 2021. Výzva byla dne 22. 11. 2021 podána k poštovní přepravě. Dle přehledu plateb žalovaný zaplatil celkem 35 936,87 Kč. Dle dodatku [číslo] ze dne 3. 2. 2020 se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému přečerpání zůstatku na účtu až do výše 5 000 Kč za roční úrok 18,9 %. Dle obchodních podmínek byl žalovaný povinen úvěr splatit do jednoho roku od data prvního čerpání nebo jakéhokoliv dalšího čerpání a byl povinen mít sjednaný zůstatek na účtu ve výši odpovídající splátce úvěru a hypotéky. Dále byl povinen mít k datu měsíční splatnosti úroků zůstatek ve výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Dle přehledu čerpání a splácení žalovaný úvěr čerpal a neplnil sjednané podmínky, dopisem ze dne 22. 11. 2021 byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 1. 12. 2021. Výzva byla podána téhož dne k poštovní přepravě. 6. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1.11.2019 do 31.1.2020 byl žalovanému poukázán na jeho účet příjem od zaměstnavatele v průměrné měsíční výši 25 779 Kč. Z účtu žalovaného pak odešla platba ve výši 11 000 Kč označená jako nájem, dále platba ve výši 791 Kč měsíčně jako životní pojistka, platba ve výši 1 029 Kč označená jako pojištění bytu, ostatní osobní výdaje přesahovaly částku 5 000 Kč. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný hypoteční úvěr se zůstatkem jistiny ve výši 736 780 Kč a s měsíční splátkou 3 129 Kč a úvěr ze stavebního spoření se zůstatkem jistiny 650 000 Kč a měsíční splátkou ve výši 4 581 Kč. 7. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva. 8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do určité částky žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a dále smlouva o běžném účtu, ve které si účastníci ujednali, že žalobkyně umožní žalovanému čerpání peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek prostředků. Na uvedené smlouvy se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného, neprověřovala však dostatečně výdaje žalovaného, ačkoli měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Poskytla úvěr žalovanému, který byl značně zadlužen, který při příjmu 25 779 Kč platil nájem ve výši 11 000 Kč, splátky ve výši 7 710 Kč, životní pojistku 791 Kč, i s navrženou splátkou 1 603 Kč, by k úhradě dalších životních potřeb (jídlo, oblečení, pojištění bytu, hygiena atd.) žalovanému zůstávala částka 4 675 Kč. Z výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaný tuto částku za tyto další náklady (oblečení, jídlo atd.) vždy v minulosti překročil. Z uzavřených smluv pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu poplatků apod. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil t