12 C 128/2021-47 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 23 362 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne [datum] částku 21 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 21 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 16 062 Kč, celkem částku 37 062 Kč, v 58 pravidelných týdenních splátkách po 639 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 13 700 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne 5. 5. 2017. Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni 15. 1. 2021 činila na dlužném úvěru částku ve výši 17 738,08 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 5 623,92 Kč, celkem 23 362 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 12. 2. 2021. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 23 362 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 13. 5. 2021, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Ve věci bylo provedeno dokazování, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], úvěrovými podmínkami, kartou zákazníka, zařazením zákazníka do pojistného programu, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 12. 2. 2021, výzvou k plnění podle §142 o. s. ř. ze dne 13. 5. 2021 včetně poštovního archu/podacího lístku. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Z provedených důkazů pak bylo zjištěno a prokázáno, že dne [datum] na základě žádosti žalovaného o úvěr, mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 21 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit též souhrnný poplatek ve výši 16 062 Kč, celkovou částku 37 062 Kč, kterou v 58 pravidelných týdenních splátkách po 639 Kč. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost pak byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 12. 2. 2021. Dále bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dle § 142 o. s. ř. ze dne 13. 5. 2021. 6. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a následující uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byl pak ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. sjednán úrok se sazbou 23,72 % ročně. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru pak právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému částku 21 000 Kč, částka 16 062 Kč byla sjednána jako souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 639 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil částku 13 700 Kč, naposledy uhradil splátku dne 5. 5. 2017, zbývá nezaplacena na dlužném úvěru částka ve výši 17 738,08 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 5 623,92 Kč, celkem 23 362 Kč. Nebylo prokázáno, že by tuto žalovaný uhradil a soud proto dospěl k závěru, že v tomto směru je nárok žalobkyně důvodný. 7. Soud dospěl k závěru, že je důvodný též nárok ohledně požadovaného příslušenství, tedy smluvních úroků a úroků z prodlení, když výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 387 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 935 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 362 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).