12 C 49/2022-42 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 15 200 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne [datum] částku 10 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč, celkem částku 18 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 2 800 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni 15. 1. 2021 činila na dlužném úvěru částku ve výši 10 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 5 200 Kč, celkem 15 200 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 15. 1. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 19. 2. 2021. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 15 200 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 641,67 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 217,88 Kč, s úrokem ve výši 18,98 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 13. 5. 2021, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Ve věci bylo provedeno dokazování, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], úvěrovými podmínkami, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 19. 2. 2021, výzvou k plnění podle §142 o. s. ř. ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku. 4. Z předložených důkazů pak bylo zjištěno a prokázáno, že dne [datum] na základě žádosti žalovaného o úvěr, mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit též souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč, celkovou částku 18 000 Kč, který splatí v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost pak byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 19. 2. 2021. Dále bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dle § 142 o. s. ř. ze dne 13. 5. 2021. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byl pak ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. sjednán úrok se sazbou 18,98 % ročně. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru pak právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému částku 10 000 Kč, částka 8 000 Kč byla sjednána jako souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný úvěr uhradí v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil částku 2 800 Kč, naposledy uhradil splátku dne 18. 5. 2019, zbývá nezaplacena na dlužném úvěru částka ve výši 10 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 5 200 Kč, celkem 15 200 Kč, zbývá nezaplacena na dlužném úvěru částka ve výši 10 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 5 200 Kč, celkem 15 200 Kč. Nebylo prokázáno, že by tuto žalovaný uhradil a soud proto dospěl k závěru, že v tomto směru je nárok žalobkyně důvodný. 7. Dospěl k závěru, že je důvodný též nárok ohledně požadovaného příslušenství, tedy smluvních úroků a úroků z prodlení, když výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).