9 C 98/2022-53 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 17. 6. 2018 do 30. 7. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 408,33 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] uzavřela úvěrovou smlouvu, na základ které poskytla žalované částku 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto vrátit společně s příslušenstvím, což však nesplnila ani zčásti. Pohledávka byla poté postoupena na společnost [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a tato posléze smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedla pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně poté nárok z této úvěrové smlouvy uplatnila žalobou u zdejšího soudu, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 26. 7. 2021 č.j. 7 C 8/2021 – 84 a to tím způsobem, že úvěrová smlouva byla shledána za neplatnou z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované před podpisem úvěrové smlouvy a žalobkyni byla přiznána částka 6 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 591,67 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok na doplacení příslušenství odůvodňuje tím, že žalovaná byla vyzývána již dne [datum] původním poskytovatelem úvěru k vrácení úvěrové částky, což však žalovaná neučinila ani v poskytnuté lhůtě a dostala se tedy do původního prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení již od 17. 6. 2018 a nikoliv až od 31. 7. 2020, jak bylo přisouzeno v uvedeném rozsudku. Současně nebylo přisouzeno ani příslušenství spočívají zákonných úrocích z prodlení z částky 408,33 Kč Touto žalobou se tedy žalobkyně domáhá, aby žalovaná byla zavázána k úhradě úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 17. 6. 2018 do 30. 7. 2020 a dále k úhradě úroků z prodlení z částky 408,33 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení. Ačkoliv žalovaná byla žalobkyní vyzývána předžalobní výzvou k dobrovolnému splnění tohoto závazku, žalovaná zůstala nečinná. 2. Žalovaná se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřila a současně byla nekontaktní. 3. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl vztah podle § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., kdy v předchozím řízení byla původní úvěrová smlouva shledána neplatnou a žalovaná tedy byla povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky, které v tomto případě činily částku 6 000 Kč. V rámci dřívějšího řízení pak bylo zcela prokázáno, že žalovaná se na úkor žalobkyně, respektive jejího právního předchůdce bezdůvodně obohatila ve výši 6 000 Kč. Soud má dále za prokázáno, že právní předchůdce žalovanou vyzýval k vrácení tehdy ještě podle domněle platného smluvního vztahu, a to výzvou ze dne [datum] a žalovaná tedy měla povinnost bezdůvodné obohacení okamžitě vrátit, což neučinila a dostala se tímto do prodlení, což zakládá nárok na vznik zákonného úroku z prodlení z celé částky 6 000 Kč od 17. 6. 2018, jak to požaduje žalobkyně, nicméně dle názoru soudu by počátek prodlení bylo možno spatřovat již dříve. Soud žalobkyni tedy přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení, výši bezdůvodného obohacení od 17. 6. 2018 do 30. 7. 2020, tj. do té doby, která je uvedena v rozsudku 7 C 8/2021 – 84, kde počátek běhu úroků z prodlení je stanoven až od 31. 7. 2020, když soud vycházel z toho, že počátek běhu úroků počíná až od doručení předžalobní výzvy, s čímž se však nelze ztotožnit, neboť k bezdůvodnému obohacení žalované došlo již samotným poskytnutím úvěrové částky na základě neplatné úvěrové smlouvy. Na základě uvedeného pak soud při aplikaci § 1970 o.z. přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 17. 6. 2018 do 30. 7. 2020. Dále pak soud přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 408,33 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, neboť se jedná o úrok z prodlení z částky, která odpovídá rozdílu mezi výší bezdůvodného obohacení 6 000 Kč a výší částky, ze které byly v předchozím řízení přiznány úroky z prodlení, tj. částky 5 591,67 Kč. Tento závěr vychází z té skutečnosti, že žalobkyni vznikl konstatováním neplatnosti úvěrové smlouvy jednak nárok na samotné vrácení bezdůvodného obohacení a s tím pochopitelně i souvisejícího příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z celé částky bezdůvodného obohacení tj. 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nijak nevyjádřila a nevznesla vůči nárokům žalobkyně žádné námitky, vycházel soud tedy ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě v porovnání s připojenými důkazy a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak je blíže specifikován výše, je důvodný, dostatečně důkazně a skutkově podložený, a proto žalobě jako takové v plném rozsahu vyhověl. 4. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.