1 C 239/2023-33 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 500 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne [datum] Smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 30 000 Kč bezhotovostní platbou na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný poskytnutou částku v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhá zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč denně ode dne jeho poskytnutí z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 21 000 Kč. Pro případ, že nárok nebude uznán jako nárok vyplývající ze smlouvy, navrhla žalobkyně, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jistinu žalované částky s přísl. jako bezdůvodné obohacení. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], když žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz nebyl vydán a věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení. K nařízenému jednání se nedostavil žádný z účastníků. Žalovaný ani žalobkyně svoji neúčast nijak neomluvili. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z listinných důkazů tvořících obsah spisu. 3. Soud dospěl na základě listinných důkazů k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Z nepodepsané smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nebylo možno učinit jednoznačný závěr o obsahu vzájemných ujednání smluvních stran, z nichž se nároky žalobkyně odvíjejí a žádným důkazem nebylo prokázáno, že se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru v tvrzené výši. Z potvrzení o platbě (detail pohybu) vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně obdržel z účtu žalovaného platbu 1 Kč a sám na účet žalovaného vyplatil částku 30 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného a na tento účet byla dne [datum] připsána platba ve výši 30 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně a listin, které žalobkyně předložila, soud uzavřel a vzal za prokázané, že žalovaný nezaplatil ničeho. Soud provádí dokazování při jednání, řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy tvrzení skutečností a navrhování důkazů tyto prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Aby soud předcházel vydání nepředvídatelných rozhodnutí, zákon ukládá soudu I. stupně povinnost účastníky poučit při jednání ve smyslu ustanovení § 118a, § 119a o.s.ř.. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl uvedené poučení, jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil předložené znění smlouvy o úvěru, z něhož žalobkyně své nároky odvozuje. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že částka 30 000 Kč byla na účet žalovaného právním předchůdcem žalobkyně vyplacena, což je podporováno potvrzením o odchozí platbě. Žalovaný se k jednání nedostavil a jiný důvod plnění neoznačil. Soud se zabýval i tím, zda lze nárok či jeho část žalobkyni přiznat z jiného právního důvodu a to jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Soud proto shledal na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč a uložil mu proto povinnost k zaplacení této částky včetně úroku z prodlení v zákonné výši. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] odeslanou na adresu žalovaného dle podacího lístku téhož dne. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 4.6.2022. Má se za to, že doručena byla 7.6.2022, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 3 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 11.6.2022 byl žalovaný s plněním v prodlení. Důsledně tomu pak ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 5. Lhůtu k zaplacení nároku soud stanovil třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., když v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění. 6. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 140 Kč, elektronický platební rozkaz nebyl vydán a věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 540 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech Soudní poplatek byl zohledněn v nároku na náhradu nákladů řízení.