1 C 297/2022-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech dne [datum] žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že věřitel [právnická osoba], [IČO], postoupil žalobkyni pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s touto společností jako původním věřitelem. Dle této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč a bylo ujednáno, že žalovaný splatí úvěr do 15. 1. 2020. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které byly ověřeny dne instrukcí zaslaných žalovanému elektronickou poštou. Žalovaný odsouhlasil na webovém rozhraní věřitele návrh smlouvy a VOP poskytnutí úvěru. Poté mu byl zřízen uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem a registrace tak byla dokončena. Poté byla elektronicky sjednána smlouva o úvěru, jejíž text žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Platba byla identifikována VS a to rodným číslem žalovaného. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši od 16. 1. 2020 do zaplacení. Pohledávky za žalovaným nabyla žalobkyně postupní smlouvou ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem. Dne 6. 2. 2022 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka a bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky podepsané původním věřitelem. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti. 4. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], která není podepsána žalovaným. Z textu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně se měl zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. č. [bankovní účet] a žalovaný se měl zavázat tuto částku a smluvený úrok zaplatit do 15. 1. 2022. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávky, standardní podmínky úvěrové smlouvy a standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru. Žádná z listin neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalovaného. Ze zprávy [banka] [anonymizováno] a.s. ze dne [datum] bylo zjištěno, že účet č. č. [bankovní účet] je účtem žalovaného a na tento účet byla dne [datum] připsána částka 50 000 Kč. Z postupní smlouvy ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla postoupením od předchozího věřitele společnosti [právnická osoba], [IČO]. Dopisem ze dne [datum] podaným téhož dne k přepravě vyrozuměl žalovaného předchozí věřitel o tom, že pohledávku postoupil žalobkyni. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky dopisem ze dne [datum], který byl téhož dne odeslán dle poštovního podacího lístku na adresu žalovaného. Žalovaný byl vyzván, aby postoupenou pohledávku uhradil do tří dnů od doručení. 5. V posuzovaném případě žalobkyně uplatněné nároky odvozuje z tvrzení, že mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se žalovaný měl zavázat k vrácení poskytnuté částky 50 000 Kč do 15. 1. 2020 a k zaplacení úroku. Z nepodepsané smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nebylo možno učinit jednoznačný závěr o obsahu vzájemných ujednání smluvních stran, z nichž se nároky žalobkyně odvíjejí a žádným důkazem nebylo prokázáno, že se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli poskytnutou částku ve lhůtě uváděné žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a listin, které žalobkyně předložila, soud uzavřel a vzal za prokázané, že žalovaný nezaplatil ničeho. Soud provádí dokazování při jednání, řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy tvrzení skutečností a navrhování důkazů tyto prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Aby soud předcházel vydání nepředvídatelných rozhodnutí, zákon ukládá soudu I. stupně povinnost účastníky poučit při jednání ve smyslu ustanovení § 118a, § 119a o.s.ř.. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl uvedené poučení, jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil předložené znění smlouvy o úvěru, z něhož žalobkyně své nároky odvozuje. [právnická osoba] bylo prokázáno, že částka 50 000 Kč byla právním předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného vyplacena. Žalovaný se k jednání nedostavil a jiný důvod plnění neoznačil. Soud se zabýval i tím, zda lze nárok či jeho část žalobkyni přiznat z jiného právního důvodu a to jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Soud proto shledal na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč a uložil mu proto povinnost k zaplacení této částky včetně úroku z prodlení počínaje dnem 13. 2. 2022, když vycházel z data doručení předžalobní výzvy zástupce žalobce ze dne 6. 2. 2022. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 6. 2. 2022. Má se za to, že doručena byla 9. 2. 2022, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 3 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 13. 2. 2022 byl žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 4 178 Kč. Účelně vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem v částce 2 178 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud při stanovení náhrady nákladů řízení postupoval dle ust. § 14b vyhl. 177/1996 Sb., když jsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení, neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Lhůtu k zaplacení nároku i náhrady nákladů řízení soud stanovil třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., když v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).