11 C 123/2023-59 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 25 037,80 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] dne 14. 7. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 27 888 Kč, jež představuje součet poskytnuté jistiny, kapitalizovaného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, v měsíčních splátkách. Splatnost poslední splátky připadla na den 14. 9. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 2 000 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované nesplacenou jistinu ve výši 14 012,93 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 256,57 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 816,99 Kč, inkasní poplatek 2 507,15 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 294,36 Kč, paušální náklady spojené s vymáháním 217 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 15. 9. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 167 Kč, smluvní pokutu ve výši 406,37 Kč. Dále žalobkyně žádala zákonný úrok z prodlení z jistiny do zaplacení. Schopnost žalované splácet byla ověřovaná původním věřitelem, kdy dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 3 560 Kč, žalovaná byla tedy v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1 992 Kč. Žalované mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru dle jejích tvrzených údajů měsíčně zůstat 1 500 Kč, kterými mohla volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Údaje byly ověřeny předloženými doklady. Žalovaná neměla jediný záznam v insolvenčním rejstříku. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Ze žádosti o úvěr, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 7. 2021 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 12 888 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatných do 14. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Součástí smlouvy je i předpis splátek. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky v hotovosti. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 7. 2021 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výpisu z účtu, kdy žalovaná potvrdila rodičovský příspěvek a výživné ve výši 12 000 Kč, ostatní státní příspěvky ve výši 1 600 Kč, celkem příjmy ve výši 13 600 Kč a výdaje ve výši 1 000 Kč na bydlení, ve výši 8 040 Kč na stravování, dopravu, ostatní náklady, srážky ze mzdy ve výši 500 Kč, měsíční splátky půjček ve výši 500 Kč, celkem výdaje ve výši 10 040 Kč. Uvedla, že je svobodná, na mateřské dovolené, bydlí u rodičů, má dvě vyživovací povinnosti. Žalobkyně dále předložila výpisy z běžného účtu žalované za červen a července 2021, ze kterých vyplývalo, že žalovaná od úřadu práce dostávala platbu v celkové výši 11 600 Kč a dále hradila exekutorskému úřadu v [obec] částku 500 Kč, dále také částku 350 Kč označenou jako splátka úvěru. Dle oznámení o přiznání dávky sociální podpory a oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory byly žalované přiznány přídavky na dvě děti, na každé 800 Kč a od 1. 8. 2020 jí byl zvýšen rodičovský příspěvek na částku 10 000 Kč. Dle čestného prohlášení ze dne 20. 4. 2021 a příjmových dokladů za červen a červenec 2021 bylo žalované předáno na základě dohody s otcem nezletilých dětí výživné ve výši 2 000 Kč. Dle žádosti o sdělení stavu řízení ze dne 12. 7. 2021 soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sdělil, že žalovaná má neuhrazený závazek ve výši 14 931 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 včetně dílčí smlouvy ze dne 25. 10. 2022, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 10. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že původní věřitel pohledávku z výše uvedené smlouvy postoupil žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě dne 11. 11. 2022. Dopisem ze dne 1. 3. 2023 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. 4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů strany žalované. Finanční prostředky byly poskytnuty osobě, která nebyla výdělečně činná, pobírala rodičovský příspěvek, měla dvě vyživovací povinnosti, měla další závazky a byla v exekuci. Za této situace bylo zřejmé, že žalovaná nebyla schopna dostát svému závazku hradit měsíčně splátky ve výši 1 992 Kč. Přídavky na děti pak slouží k uspokojování potřeb dětí. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl plat