11 C 147/2023-60 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 12 077 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 8. 2022 prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč bankovním převodem na účet uvedený ve smlouvě, který měl být splacen ve splátkách po dobu 24 měsíců. Žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru, zda žalovaná má úvěry u jiných společností a zda tyto platí. Žalobkyně prověřuje spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS (nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní vyhodnocení) a ISIR a CCE (nenalezena). Žalovaná zaplatila dne 14. 9. 2022 částku 1 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 6 999 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 231 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 693 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, úroky ve výši 1 029 Kč a úroky z prodlení ve výši 79,41 Kč za dobu od 6. 3. 2023 do 30. 3. 2023 a dále do zaplacení. Do prodlení se žalovaná dostala po uplynutí lhůty třiceti dnů od vyhotovení předžalobní výzvy. 2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a nežádal o odročení. Žalovaná se nedostavila ani se neomluvila. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru ze dne 11. 8. 2022 včetně splátkového kalendáře, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník, ze kterých lze učinit skutkový závěr, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 12 207 Kč v 24měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik ze dne 30. 3. 2023 soud zjistil, že bylo vycházeno z příjmu žalované ve výši 13 000 Kč (mateřská), z příjmu partnera ve výši 30 000 Kč, minimálních výdajů na bydlení ve výši 12 271 Kč a životního minima členů domácnosti ve výši 10 110 Kč. Žalovaná měla jednu vyživovací povinnost. Dle úvěrové zprávy byly odvolány čtyři žádosti žalované o splátkové úvěry a byly odmítnuty čtyři žádosti splátkové úvěry a dvě žádosti o kreditní karty. Dále je evidován úvěr ze dne 26. 5. 2022, kdy je evidována splátka po splatnosti. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o provedené platbě byla dne 11. 8. 2022 zaslána žalobkyní na účet žalované č. [bankovní účet] částka 7 000 Kč. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná nezaplatila žádnou splátku, resp. pouze 1 Kč. Dopisem ze dne 21. 11. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost požadovat okamžité jednorázové zaplacení úvěru. Dopisem ze dne 6. 1. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celé dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Dopisem ze dne 3. 2. 2023 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky do třiceti dnů od sepsání výzvy. Dle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě dne 6. 2. 2023. 4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně netvrdila, že by ověřovala výši příjmů žalované nebo domácnosti předložením dokladů. V případě výdajů pak vycházela ze statistických výdajů nikoli faktických výdajů žalované. Úvěr byl poskytnut žalované na mateřské dovolené, u které byly v minulosti žádosti o úvěr odmítnuty a byla v prodlení se splácením předchozího úvěru. Žalovaná pak neuhradila žádnou splátku. Žalobkyně tak neprověřovala úvěruschopnost řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015 uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 7 000 Kč a na svůj závazek uhradila 1 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 6 999 Kč. V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalované vrátit finanční prostředky. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku z částky přiznaného plnění. Zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 999 Kč od 6. 3. 2023 (kdy se žalovaná dostala do prodlení dle výzvy zástupce žalobkyně) do 30. 3. 2023 činí 71,90 Kč. Ve zbývající výši žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží i k požadovanému příslušenství. Žalobkyně tak měla ve věci cca stejný úspěch jako neúspěch, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.