11 C 174/2023-82 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 63 742,71 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč se sjednaným úrokem. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ke dni 17. 10. 2022. Dlužná pohledávka činí jistinu ve výši 53 824,83 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši 3 737,16 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni 29. 5. 2023 ve výši 3 685,90 Kč, úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaný ke dni 29. 5. 2023 ve výši 344,82 Kč, poplatky ve výši 650 Kč a poplatky ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalovaného ve výši 12 834 Kč (ověřen potvrzením) a celkových příjmů domácnosti ve výši 30 000 Kč byly odečteny výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, konkrétně částka 7 029,57 Kč. Nebylo zjištěno, že by měl žalovaný jiné závazky. Žalovaný zaplatil celkem částku 19 774,80 Kč. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil ani se neomluvil. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 6. 2021, všeobecných produktových podmínek, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 60 000 Kč bez uvedení účelu. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 16,2 %, výše měsíční splátky činila 1 308,13 Kč, úhrada pojištění 130 Kč s tím, že měsíční anuitní splátka činila 1 438,13 Kč. Dle výpisů z úvěrového účtu žalovaný úvěr čerpal, řádně nesplácel. Dopisem ze dne 19. 10. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 17. 10. 2022 a žalovaný byl vyzván k zaplacení do 2. 11. 2022. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 20. 10. 2022. Dopisem ze dne 5. 6. 2023 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána k poštovní přepravě 5. 6. 2023. 5. Ze žádosti o úvěr ze dne 14. 6. 2021 podepsané žalovaným soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného za tři měsíce činil 12 834 Kč, pracovní poměr na dobu určitou, druh bydlení nájem, nezbytné měsíční náklady ve výši 0 Kč. Zaměstnavatel žalovaného potvrdil příjem za tři měsíce v celkové výši 39 110 Kč. Dle výpisu z lustrace centrální evidence exekucí neměl žalovaný žádný záznam. Z vnitřního informačního systému soud zjistil, že další věřitelé podali žaloby proti žalovanému ze smluv o úvěru, mimo jiného i pro postoupenou pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. 6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva. 7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ, faktické výdaje žalovaného nezjišťovala ani neověřovala Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18 a související judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedené finanční prostředky byly poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 60 000 Kč a zaplatil celkem částku 19 774,80 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 40 225,2 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o možnost žalovaného vrátit dlužnou jistinu. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaný se dostal do prodlení po uplynutí lhůty k vrácení celé částky dle výzvy ze dne 19. 10. 2022, tj. od 3. 11. 2022. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka zahrnující příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 67 290 Kč a žalobkyně byla úspěšná pro částku zahrnující i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 46 143 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 69 %, žalovaný v rozsahu 31 %, žalobkyně má právo na náhradu 38 % svých nákladů (74 % - 26 %) z celkových nákladů ve výši 13 743 Kč, tj. na částku 5 222 Kč Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 550 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za