11 C 20/2023-54 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 13 017,79 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 24. 2. 2020, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli kromě poskytnutých peněžních prostředků i částku 10 029 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků a další poplatky. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti ve splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 22. 2. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 6 500 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 7 655,42 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 5 362,37 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 169,04 Kč (úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny od 23. 2. 2021 do 28. 1. 2022), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 940,34 Kč (z dlužné jistiny od 11. 8. 2022 do 28. 1. 2022). Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované doklady uvedenými v zákaznické kartě. Tyto doklady nemá k dispozici, když se předkládají pouze při uzavírání smlouvy. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že na zaplacení nemá, neboť je na podpoře a pobírá 6 719 Kč. V té době na tom byla psychicky špatně a nepřemýšlela. Nemůže platit, protože na to nemá. 3. Soud věc projednal v přítomnosti zástupce žalobkyně a žalované. Žalovaná uvedla, že v době poskytnutí úvěru pobírala pouze podporu v nezaměstnanosti a bydlela v nájemním bytě. Není schopna splácet v žalobkyní navržených splátkách po 800 Kč měsíčně, když pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 6 719 Kč a dále příspěvek na bydlení ve výši 3 660 Kč. Její výdaje činí nájem ve výši 6 185 Kč a SIPO ve výši 2 520 Kč. Dluh by byla schopna splácet po 200- 300 Kč měsíčně. Zástupce žalobkyně skutková tvrzení o současné majetkové situaci žalované učinil za nesporná. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 2. 2020 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatků v celkové výši 8 469 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 4 971 Kč, odměnu za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 998 Kč a odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Dále se zavázala hradit doplňkové pojištění za celou dobu ve výši 1 560 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 20 029 Kč v 52 týdenních splátkách po 386 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí poskytnuté částky v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne 24. 2. 2020 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované ze složenky, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 10 085 Kč a výdaje ve výši 2 500 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení, je rozvedená, nemá vyživovací povinnosti, je bez zaměstnání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a oznámení o postoupení pohledávek ze stejného dne vzal soud za prokázané, že pohledávka z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 6. 6. 2022 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. 5. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů (složenka ze strany žalované). Tyto doklady však žalobkyně nemá k dispozici a nemohly být soudem ověřeny. Celkové výdaje ve výši 2 500 Kč včetně nákladů na nájemní bydlení jsou nereálné. Finanční prostředky byly poskytnuty osobě, která byla nezaměstnaná, závislá na podpoře státu, jejíž majetkové poměry neumožňovaly hradit splátky ve výši cca 1 544 Kč měsíčně (386 Kč týdně). Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je po