11 C 201/2022-50 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] (dále také„ původní věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 31. 1. 2018 prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, který měl být splacen ve 13 splátkách, kdy poslední splátka byla splatná 28. 2. 2019. Před poskytnutím úvěru původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované. Žalovanou též prověřil lustrací ve svém interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smluv o postoupení pohledávek. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupkyně žalobkyně se omluvila z jednání a žalovaná se nedostavila. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2018, předpis splátek, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil, že se původní věřitel se žalovanou dohodl na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu 13 měsíců. Žalovaná se zavázala, že uhradí poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 350 Kč (úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek), tedy celkovou částku 25 350 Kč v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, splatných vždy do konce příslušného měsíce. RPSN bylo stanoveno ve výši 189,38 %. Jistina úvěru byla žalovanou převzata v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle úvěrové smlouvy má věřitel právo v případě, že dlužník nesplní povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas v dodatečně poskytnuté lhůtě 30 dnů, prohlásit úvěr za zesplatněný. Okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění se stává splatným nesplacený zůstatek jistiny. Zesplatněním úvěru přirůstá nesplacená část celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele k jistině. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 soud zjistil, že původní věřitel prodal část svého závodu označenou jako divize spotřebitelských úvěrů společnosti [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku společnosti [právnická osoba] a postoupení oznámila žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 2. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku společnosti žalobkyni a postoupení oznámila žalované. Dopisem ze dne 26. 2. 2020, podaným následujícího dne k poštovní přepravě, vyzval zástupce společnosti [právnická osoba] žalovanou k vrácení žalované částky okamžitě. 4. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 31. 1. 2018, finanční analýzy a creditscoringu ze dne 31. 1. 2018, pracovní smlouvy ze dne 29. 8. 2016 soud zjistil, že žalovaná potvrdila měsíční příjem ve výši 16 408 Kč, své výdaje ve výši 9 400 Kč a výdaje celé domácnosti ve výši 18 800 Kč, z toho náklady na bydlení ve výši 4 800 Kč včetně energií, náklady na stravování ve výši 10 000 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč. Dle výplatní pásky za prosinec 2017 činila čistá mzda žalované 14 477 Kč. Dle pracovní smlouvy byl sjednán pracovní poměr se žalovanou na dobu neurčitou s měsíční mzdou ve výši 17 000 Kč. Dle čestného prohlášení žalovaná potvrdila částky, které přispívá rodičům na bydlení výše uvedené. 5. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření nebylo provedeno dostatečně, když nebyly prověřovány další výdaje povinné, např. výpisem z účtu. Původní věřitel se pak spokojil jen s čestným prohlášením žalované ohledně nákladů spojených s bydlením. Jiné doklady nevyžadoval a nebylo prokázáno, zda žalovanou prověřoval z jiných zdrojů, např. v registrech dlužníků apod. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované ve smlouvě uvedené finanční prostředky byly poskytnuty. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí dru