11 C 219/2022 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 56 996 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 9. 10. 2019, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek v celkové výši 24 679 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 070 Kč, poslední splátka byla splatná dne 9. 10. 2021. Žalovaná uhradila celkem 2 850 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 24 386,66 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 22 442,34 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 897,10 Kč (úrok ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny od 10. 10. 2021 do 28. 1. 2022), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 202,27 Kč (z dlužné jistiny od 5. 7. 2020 do 28. 1. 2022). Žalovaná dále uzavřela s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 3. 6. 2019, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek v celkové výši 8 917 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, poslední splátka byla splatná dne 27. 7. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 8 750 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 4 815,18 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 5 351,82 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 133,39 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 28. 7. 2020 do 28. 1. 2022), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 599,19 Kč (z dlužné jistiny od 4. 8. 2020 do 28. 1. 2022). Původní věřitel vycházel z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě a ověřil je doklady uvedeným v zákaznické kartě. Tyto doklady žalobkyně nemá k dispozici, když se předkládají pouze při uzavírání smlouvy. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 9. 10. 2019 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 24 679 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 14 689 Kč, částku za zpracování a další služby ve výši 9 990 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 49 679 Kč v měsíčních splátkách po 2 070 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne 9. 10. 2019 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 25 206 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, celkem 50 206 Kč a výdaje ve výši 1 500 Kč na interní splátky a odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení a jednu vyživovanou osobu. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 3. 6. 2019 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 8 917 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 1 789 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne 3. 6. 2019 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 12 317 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč, celkem 27 317 Kč a výdaje ve výši 1 000 Kč na externí splátky zápůjček a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení a jednu vyživovanou osobu. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky z výše uvedených smluv byly postoupeny žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávek žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 12. 5. 2022 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. 6. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny smlouvy o zápůjčce, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů ze strany žalované, které se týkaly příjmu ze zaměstnaneckého poměru. Další příjmy domácnosti nebyly ověřeny. Výdaje žalované nebyly ověřeny (např. předložením nájemní smlouvy apod.), když deklarované výdaje žalované s jednou vyživovanou povinností v jednom případě ve výši 10 000 Kč a v druhém případě 6 000 Kč včetně nákladů na bydlení vzbuzují pochybnost. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována, i když z karty zákazníka vyplýval další externí závazek žalované. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v