11 C 245/2022-89 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 41 438,12 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 17. 7. 2018 úvěr ve výši 57 000 Kč s úrokem 15,9 % ročně. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela a původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru. Dlužnou částku tvoří nesplacená jistina ve výši 41 438,12 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 54 275,08 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni. Původní věřitel vycházel z údajů uvedených v žádosti žalované. Žádost žalované byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta původní věřitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním bez její přítomnosti. Žalovaná se k jednání dostavila. Uvedla, že v době, kdy si brala úvěr, měla příjmy, byla osobou samostatně výdělečně činnou. Úvěr si však brala jako fyzická osoba nepodnikající. Při podání žádosti uvedla, jaké má výdaje, resp. jaký má nájem a kolik platí na energiích, ale žádné doklady nepředkládala. Je možné, že její výdaje původní věřitel zjistil z jejího účtu. Po podání žaloby zaplatila částku 3 000 Kč. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 11. 7. 2018, akceptace návrhu ze dne 17. 7. 2018, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek, ceníku, všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované jako klientovi úvěr s výší 57 000 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve splátkách po 1 053 Kč. V návrhu na uzavření smlouvy je žalovaná specifikována rodným číslem a bydlištěm, je uvedeno, že má vlastní bydlení, je svobodná, čistý měsíční příjem činí 50 250 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů činí 15 000 Kč. Dle výpisů z účtu a souhrnného výpisu pohybů na účtu žalovaná úvěr čerpala, řádně nesplácela. Ke dni 1. 4. 2022 zaplatila celkem 54 275,08 Kč. Dopisem ze dne 3. 2. 2022 prohlásil původní věřitel úvěr za okamžitě splatný, když byl dle přehledu podacích čísel předán k poštovní přepravě dne 20. 4. 2022. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti původního věřitele nebyl u žalované evidován v SOLUS aktuální dluh po splatnosti, v BRKI/NRKI neměla negativní záznam, neměla neplatný doklad, neměla záznam v insolvenčním rejstříku. Původní věřitel vycházel z přijmu žalované, který deklarovala ve výši 50 000 Kč. Pokud jde o výdaje, není uvedena žádná částka, jen obecný údaj, že se berou v úvahu pravidelné splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení, nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 4. 2022 včetně přehledu podacích čísel původní věřitel pohledávku postoupil [právnická osoba] a. s. a postoupení oznámil žalované. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2022 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2022 včetně seznamu odeslaných oznámení [právnická osoba] a. s. postoupila pohledávku žalobkyni a postoupení oznámila žalované. Dopisem ze dne 27. 5. 2022 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od odeslání s upozorněním na možnost soudního vymáhání, když výzva byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná zaplatila na bankovní účet žalobkyně dne 15.2.2023 částku 3 000 Kč. 4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, nebyly však prověřovány výdaje předložením dokladů ze strany žalované. Ze žalobních tvrzení i z vyjádření původního věřitele vyplývá, že v případě výdajů žalované bylo vycházeno z obecných odhadnutých výdajů, které nebyly ani vyčísleny. Úvěruschopnost nebyla prověřena řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží