11 C 81/2023-69 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala zaplacení částky 11 742,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 3. 12. 2016 na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byl mimo jiné článek B s žádostí o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 10 000 Kč a vydání úvěrové/kreditní karty. První čerpání žalovaná uskutečnila dne 28. 12. 2017 výběrem částky 10 000 Kč z bankomatu. Jednalo se o revolvingový úvěr, bezúčelový. Žalobkyně se zavázala žalované poskytovat peněžní prostředky k čerpání ve výši úvěrového rámce, přičemž žalovaná se zavázala splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v sazebníku, a to vždy ke každému 15. kalendářnímu dni měsíce. Úroky a poplatky jsou součástí měsíční splátky a jsou splatné společně se splátkou, kdy se jedná o pevnou úrokovou sazbu, platnou pro příslušné čerpání. Karta je úvěrovou kartou, která umožňovala žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce s tím, že splácením zůstatku revolvingového úvěru ze strany žalované se tento úvěrový rámec v odpovídající výši obnovoval. Žalovaná se i přes písemné a telefonické upomínání žalobkyně dostala do prodlení s úhradou tří měsíčních splátek, čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalované vůči žalobkyni vyplývajících ze smlouvy, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění smlouvy činila 22 422,09 Kč. Žalovaná vyčerpala částku v celkové výši 19 984,95 Kč Vedle vyčerpané částky jsou požadovány tři dlužné splátky (pouze předepsané úroky, pojištění a poplatky, nikoliv jistina obsažená ve splátkách) ve výši 1 741,95 Kč, poplatek za zaslanou písemnou upomínku ve výši 150 Kč dle sazebníku, účelně vynaložené náklady na oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 30,19 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 315 Kč. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dohodu o úhradě dluhu a uznání dluhu celkové výši 22 422,09 Kč, kdy následně bylo uhrazeno jen 22 sjednaných splátek v celkové výši 10 680 Kč. Po úhradě činila konečná částka 11 742, 09 Kč, kterou žalovaná nezaplatila. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení k prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně v nebankovním registru klientských informací, registru rizikových subjektů, v systému SOLUS, v interním seznamu žalobkyně nezjistila o žalované žádné negativní informace jen, že má splátky ve výši 1 366 Kč. Žalovaná uvedla zaměstnavatele [právnická osoba], když tento zaměstnavatel byl žalobkyní prověřen. Žalovaná uvedla příjem ve výši 16 000 Kč na pozici nekvalifikovaný dělník, další příjmy domácnosti ve výši 32 000 Kč a výdaje na bydlení 6 000 Kč, splátky dalších úvěrů 1 366 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, žalobkyně do ostatních výdajů uvedla v souladu s platnými částkami životního minima částku 6 000 Kč. Disponibilní příjem ve výši 90 % * 16 000– (6 000 + 1 366 + 6 000) = 1 034 Kč, tj. po zohlednění všech výdajů byl dostatečný disponibilní zůstatek pro schválení úvěru se splátkou 985 Kč. 2. Soud věc projednal za přítomnosti právního zástupce žalobkyně. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Z žádosti/ smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 3. 12. 2016, informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, sazebníku, přehledu plateb soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako klientovi úvěr na nákup zboží ve výši 17 079 Kč a zároveň úvěrový rámec do minimální výše 10 000 Kč čerpaný prostřednictvím úvěrové kreditní karty. Odkládací podmínkou účinnosti smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce je okamžik, ke kterému společnost zaktivuje smlouvu ve svém informačním systému, za účelem poskytnutí úvěrového rámce a aktivace kreditní karty. V úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána jako nekvalifikovaný dělník u [právnická osoba] [anonymizováno] od 1. 1. 2012 s čistým příjmem 16 000 Kč, měsíční příjem domácnosti činí 32 000 Kč, splátky ostatních úvěru činí 0 Kč, výdaje na bydlení činí 6 000 Kč, ostatní výdaje 0, bydlí v nájmu, je svobodná. Dle listiny nazvané posouzení [číslo] neměla žalovaná negativní záznam v systému SOLUS a NRKI. Dle obchodních podmínek jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou tří měsíčních splátek, stávají se splatnými veškeré závazky klienta vůči společnosti a vyplývající z úvěrové smlouvy, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Dle přehledu plateb a výpisů byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, když první čerpání bylo uskutečněno dne 2. 1. 2018 ve výši 10 000 Kč a dne 8. 1.2018 ve výši 10 000 Kč, celkem vyčerpaná jistina činila 30 428, 81 Kč a žalovaná zaplatila celkem 32 696 Kč. Žalobkyně předložila upomínky ze dne 25. 11. 2019 a ze dne 25. 12. 2019, kterými byla žalovaná upomínána o zaplacení dlužných splátek. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni 26. 2. 2020 a žalovaná byla vyzvána ke splacení celkové dlužné částky do 20 dnů od vystavení tohoto dopisu. Zásilku žalovaná převzala osobně dne 2. 3. 2020. Dle dohody o úhradě dluhu a uznání dluhu ze dne 28. 2. 2020 žalovaná uznala dluh vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru v celkové výši 22 422,09 Kč a zavázala se jej uhradit v 47 měsíčních splátkách po 467 Kč, počínaje březnem 2020. Dopisem ze dne 20. 7. 2022 byla žalovaná upomenuta zástupcem žalobkyně o zaplacení s upozorněním na možnost podání žaloby. Dle informace o sledování zásilky byla předžalobní upomínka podána k poštovní přepravě. 5. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva. 6. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje žalované, tyto však nijak neověřovala. V případě jiných nákladů, které byly uvedeny v nulové výši, vycházela z fiktivních výdajů. Nelze též přehlédnout, že údaje o majetkové situaci žalované žalobkyně zjišťovala v prosinci 2016 a revolvingový úvěr žalované poskytla až v lednu 2018, kdy její majetkové poměry mohly být jiné. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost řádně. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka). V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrá