11 C 92/2023-45 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 29 860,76 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 4. 3. 2020 se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 111,33 % ročně splácet ve sjednaných splátkách. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Do data zesplatnění žalovaná uhradila celkem částku 1 995 Kč. V důsledku prodlení žalované následně došlo k datu 30. 4. 2021 k zesplatnění celého úvěru. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 499 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 5. 2021 do 5. 1. 2023 (datum sepsání žaloby) ve výši 12 214,3 Kč. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje nárok na účelně vynaložené náklady spojené s prodlením žalované ve výši 900 Kč (za odeslání dvou upomínek po 450 Kč). 2. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně, který se z jednání omluvil. Žalovaná se k jednání nedostavila ani se neomluvila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4. 3. 2020, smluvních podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako klientovi finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku ve výši 59 850 Kč, zápůjční úroková sazba činila 111,32 %. Žalovaná se zavázala splácet v 30 měsíčních splátkách ve výši 1 995 Kč. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 za každou splátku, u které se klient ocitne v prodlení (maximálně 2 999 Kč rok). Dále pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení v případě zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části, vyzve ji žalobkyně k úhradě a poskytne ji lhůtu alespoň 30 dnů, v případě nezaplacení pak marným uplynutím lhůty dochází k zesplatnění celého úvěru. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru činily náklady na upomínku 450 Kč. Dle potvrzení o provedení tuzemské platby vystaveného [právnická osoba] byla částka 20 000 Kč vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet], uvedený ve smlouvě dne 6. 3. 2020. Dle úvěrové zprávy NRKI-BRKI ze dne 4. 3. 2020 měla žalovaná tři existující splátkové úvěry s celkovou výší měsíčních splátek 6 506 Kč (nesplacený zůstatek nejvyššího úvěru činil 537 511 Kč), bylo odmítnuto 10 žádostí o splátkový úvěr, měla čtyři kreditní karty s celkovým úvěrovým rámcem 1 098 000 Kč a celkové měsíční splátky činily 12 171 Kč. Dle výpisu z účtu ze dne 12. 2. 2020 měla žalovaná počáteční zůstatek ve výši 32 440,73 Kč a konečný zůstatek 22 718,99 Kč, když celkem byla odepsána částka 31 028,74 Kč a připsána částka 21 307 Kč, z tohoto od zaměstnavatele částka 18 907 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že žalovaná měla náklady na stavební spoření ve výši 1 979 Kč a výši 1 700 Kč, náklady na životní pojištění ve výši 647 Kč, náklady na úvěr ve výši 2 850 Kč, náklady na SIPO činily 1 690 Kč, další náklady činily platby za sázky, dovolenou a jiné zboží. Dle mzdového lístku činil čistý příjem 20 051 Kč, po odečtení nákladů na stravenky byla na účet převedena částka 18 907 Kč. Dopisy ze dne 3. 12. 2020, ze dne 18. 12. 2020 a ze dne 30. 12. 2020 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 5. 5. 2021 žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 30. 4. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě do 19. 5. 2021. Dopisem ze dne 17. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky zástupcem žalobkyně ve lhůtě 14 dnů od doručení. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě. 4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované formálně. Z předloženého jediného výpisu z účtu žalované bylo zřejmé, že výdaje žalované přesahují její příjmy. Též informace z nebankovního systému byla upozorněním, že úvěruschopnost měla být prověřována pečlivěji, když bylo odmítnuto 10 žádostí o úvěry. Žalovaná byla značně zadlužena, když měla tři úvěry a čtyři kreditní karty. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně, když z předložených dokladů vyplývají důvodné pochybnosti o možnosti žalované úvěr řádně splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovosti čerpala. Převzal-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč a zaplatila částku 1 995 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 18 005 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není tře