12 C 10/2023-39 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 15 250 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované dne [datum] částku 12 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 12 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, celkem částku 21 600 Kč, v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Na svůj dluh žalovaná zaplatila částku 7 600 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne 16. 10. 2020. Poté se žalovaná dostala do prodlení se splácením, nehradila řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni 7. 1. 2022 činila na dlužném úvěru částku ve výši 11 827,50 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 3 422,50 Kč, celkem 15 250 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 7. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne 3. 2. 2022. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 15 250 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 161,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 827,50 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným částkou 5 382,89 Kč, s úrokem ve výši 24,9 % ročně z částky 11 827,50 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 14. 4. 2022, ani na tuto nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], úvěrovými podmínkami, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, výzvy k plnění podle §142 o. s. ř. ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku, pak bylo zjištěno a prokázáno, že dne [datum] na základě žádosti žalované o úvěr, jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit též souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, celkovou částku 21 600 Kč, který splatí v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost pak byla žalované oznámena dopisem ze dne 3. 2. 2022. Dále bylo prokázáno, že žalované byla zaslána předžalobní výzva dle § 142 o. s. ř. ze dne 14. 4. 2022. 5. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byl pak ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. sjednán úrok se sazbou 24,9 % ročně. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru pak právní předchůdce žalobkyně předal žalované částku 12 000 Kč, částka 9 600 Kč byla sjednána jako souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná úvěr uhradí v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila částku 7 600 Kč, naposledy uhradila splátku dne 16. 10. 2020, zbývá nezaplacena na dlužném úvěru částka ve výši 11 827,50 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 3 422,50 Kč, celkem 15 250 Kč. Nebylo prokázáno, že by tuto žalovaná uhradila a soud proto dospěl k závěru, že v tomto směru je nárok žalobkyně důvodný. 6. Dospěl k závěru, že je důvodný též nárok ohledně požadovaného příslušenství, tedy smluvních úroků a úroků z prodlení, když výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 250 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).