1 C 19/2024-65 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částky 2 475 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 28. 12. 2022 poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č.ú. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 27. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 6 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. za dobu od 2. 5. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 2 475 Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. K jednání nařízenému na den 5. 6. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel dne 10. 5. 2024. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel z důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci shledal postačujícími.3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , kopie osobních dokladů žalovaného, výpisy z účtu žalovaného, potvrzení o platbě, oznámení o zesplatnění z , datum, , předžalobní upomínku z 15. 10. 2023 včetně podacího lístku.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie řidičského průkazu a ověřením jeho bankovního účtu /viz smlouva o úvěru, fotokopie řidičského průkazu, potvrzení o platbě z 0,01 Kč z , datum, a potvrzení o platbě 15 000 Kč z , datum, /. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy , banka, . ze dne , datum, žalovaný úvěr čerpal ve výši 15 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2023 podanou k poštovní přepravě dle podacího lístku dne téhož dne. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a bankovních výpisů z účtu žalovaného za měsíce září, říjen a listopad 2022. Z žádného důkazu není patrno, že by se zabývala výdaji žalovaného, popř. jinými jeho závazky.6. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala a prokázala, že měla k dispozici výpisy z jeho účtu za dobu 3 měsíců. Z těchto listin je patrno, že žalovaný po celé období hospodařil s minusovým zůstatkem, když jeho výdaje přesahovaly jeho příjmy. Z žádného důkazu není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala též jeho výdaji a dalšími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 6 000 Kč představující sjednaný 40 % měsíční úrok, a co do částky ve výši 2 475 Kč představující smluvní pokutu, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.16. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky přiznané výše bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Při stanovení počátku prodlení žalovaného soud vycházel ze zjištění, že žalovaný byl vyzván k zaplacení výzvou zástupce žalobkyně odeslanou na jeho adresu dne 15. 10. 2023. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla odeslána dne 15. 10. 2023. Má se za to, že zásilka byla doručena 18. 10. 2023, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 3