11 C 127/2024-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 142 279,39 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 18. 10. 2022. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 101 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet v 42měsíčních splátkách ve výši 6 537 Kč. Původní věřitel pro neplacení žalovaného úvěr zesplatnil. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. Dále byla sjednána po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 27 541,85 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 112 952,54 Kč. Dále požaduje úhrady za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 785 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 20 611 Kč.2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2022, přílohy, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 101 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 249 564 Kč (bez pojištění), zápůjční úroková sazba činila 62,12 % a byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru byl sjednán limit, kdy žalobkyně může požadovat maximálně částku 299 476,80 Kč na úrocích. Žalovaný se zavázal splácet v 42měsíčních splátkách ve výši 6 537 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká a souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 101 000 Kč vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 18. 10. 2022. Dopisem ze dne 23. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky původním věřitelem, a to nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání zásilky. Dopisem ze dne 30. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího listu byla zásilka podána k poštovní přepravě téhož dne.4. Žalobkyně předložila listinu nazvanou „Hodnocení klienta“ ze dne 18. 10. 2022, podle které příjem žalovaného ze zaměstnání činil 29 800 Kč, výdaje činily životní minimum ve výši 4 620 Kč a výdaje na bydlení 4 292 Kč, celkem ve výši 8 912 Kč. Žalovaný byl ženatý, nežil však s manželkou ve společné domácnosti. Dle vybraných pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, dosahoval jeho průměrný příjem za čtyři předchozí měsíce 28 378 Kč. Dle výpisu záznamu z registru SOLUS zde neměl záznam. Dle výpisu NRKI měl skóre 517, což znamenalo nízké riziko.5. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů po obdržení výzvy. Zásilka byla podána dne 14. 11. 2023 k poštovní přepravě.6. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Ověřoval pouze faktické příjmy žalovaného, neověřoval však jeho faktické výdaje a vycházel pouze z životního minima. Náklady na bydlení nedosahují částky normativních nákladů na bydlení za rok 2022. Z uzavřené smlouvy pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu úroků, poplatků, smluvních pokut apod. Žalovaný se záhy po uzavření smlouvy dostal do prodlení. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný čerpal částku 101 000 Kč a na jeho dluh byla zaplacena celkem částku 20 611 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 80 389 Kč. Úroky z prodlení soud přiznal od 1. 12. 2023 po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy k plnění původního věřitele v oznámení o postoupení pohledávky. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 14. 11. 2023, doručena byla v souladu s fikcí dle občanského zákoníku dne 20. 11. 2023 a desetidenní lhůta k plnění uplynula dne 30. 11. 2024. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. Jen úrok 30 % činí ke dni vyhlášení rozsudku 40 094 Kč. V řízení tak měl převážně úspěch žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly naj