11 C 131/2024-56 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 18 368 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, dne 9. 11. 2016, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek v celkové výši 21 268 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 772 Kč, poslední splátka byla stanovena na 3. 1. 2018. Žalovaný uhradil celkem 27 900 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 10 937,32 Kč, dlužnou část poplatku 7 430,68 Kč, kapitalizované úroky ve výši 19 693,53 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 4. 1. 2018 do 27. 9. 2023), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 046,81 Kč (z dlužné jistiny od 4. 2. 2020 do 27. 9. 2023). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně nemá k dispozici doklady k prověřování úvěruschopnosti, když tyto se předkládají pouze při uzavírání smlouvy.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor. V odporu uvedl, že během prvních úkonů v této věci vyšlo najevo, že vzhledem k výši jeho veškerého majetku nebude možné závazek uhradit. Jeho odhadované jmění činí cca 5 000 Kč, zatímco částka k úhradě převyšuje 40 000 Kč. Závazek uznává, ale není v jeho možnostech jej uhradit. Žije v Domově pro seniory , Anonymizováno, , hradí zde 13 050 Kč za pobyt a stravu. Pobírá důchod ve výši 4 914 Kč, dále důchod z , Anonymizováno, ve výši 3 600 Kč a důchod z , Anonymizováno, ve výši 1 400 Kč. Jeho příjmy tak nedosahují na úhradu nákladů v domově. Pobírá doplatek na bydlení ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k jeho majetkovým a životním poměrům žádal o zrušení elektronického platebního rozkazu a osvobození od úhrady nákladů řízení.3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se z jednání omluvil.4. Soud zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání. Procesní úkon, jímž žalovaný nepochybně projevuje nejen vědomost o svém dluhu vyplývajícím ze žalobního návrhu, ale i ochotu nárok uspokojit, je vždy třeba považovat za uznání nároku s účinky podle § 153a o. s. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 522/2011). Dle názoru soudu vyjádření žalovaného není uznáním dluhu, když z procesního úkonu vyplývá vědomost žalovaného o dluhu, ale nikoli ochotu jej uhradit.5. Ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, dne 9. 11. 2016, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 46 268 Kč, která zahrnuje částku 25 000 Kč, úrok ve výši 4 310 Kč, částku za zpracování a doručení ve výši 2 375 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 14 583 Kč v týdenních splátkách po 772 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Ze zákaznické karty ze dne 9. 11. 2016 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výměru důchodu a tří výpisů z bankovního účtu, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 10 799 Kč, výdaje ve výši 5 000 Kč a interní splátky původnímu věřiteli ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný potvrdil vlastní bydlení a existenci účtu.6. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), na kterou se vztahoval též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, doklady však nemá k dispozici. Původní věřitel poskytl úvěr důchodci s nízkým důchodem, který měl u původního věřitele jiný závazek s výši splátky 1 500 Kč. Celkové výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně při existenci vlastního bydlení vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů i vzhledem k výši normativních nákladů na bydlení v roce 2016. Původní věřitel neprověřoval úvěruschopnost řádně. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. V řízení nebyl prokázán opak, tj. že by původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč a zaplatil 27 900 Kč, na straně žalovaného nedošlo k obohacení. Soud proto žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl zcela úspěšný, žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.