11 C 142/2024-57 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 39 535,88 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, dne 7. 2. 2020, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli kromě poskytnutých peněžních prostředků i částku 31 103 Kč, jež představuje součet úroků a další poplatky. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti ve splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 7. 2. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 14 651,28 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 17 303,31 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 17 303,29 Kč, úroky ve výši 7 257,97 Kč (úrok ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny od 8. 2. 2022 do 27. 9. 2023), dále zákonné úroky z prodlení ve výši 3 520,64 Kč (z dlužné jistiny od 7. 6. 2021 do 27. 9. 2023). Dále žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, dne 26. 7. 2019, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli kromě poskytnutých peněžních prostředků i částku 19 133 Kč, jež představuje součet úroků a další poplatky. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti ve splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 18. 9. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 34 203,72 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 3 019,77 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 1 909,51 Kč, úroky ve výši 3 200,17 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 9. 2020 do 27. 9. 2023), dále zákonné úroky z prodlení ve výši 901,34 Kč (z dlužné jistiny od 26. 9. 2020 do 27. 9. 2023). Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované doklady uvedenými v zákaznické kartě. Tyto doklady nemá k dispozici, když se předkládají pouze při uzavírání smlouvy.2. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně a žalované.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 7. 2. 2020 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatků v celkové výši 28 007 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 22 465 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 042 Kč. Dále se zavázala uhradit doplňkové pojištění za celou dobu ve výši 3 096 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 51 103 Kč v 24měsíčních splátkách po 2 130 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí poskytnuté částky v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne 5. 2. 2020 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z dokladu o státní podpoře, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 14 540 Kč, další čisté příjmy 20 000 Kč a výdaje ve výši 2 000 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení, je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, je na rodičovské dovolené.4. Ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne 26. 7. 2019 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatků v celkové výši 17 333 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 3 577 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 896 Kč. Dále se zavázala uhradit doplňkové pojištění za celou dobu ve výši 1 800 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 39 133 Kč v 60týdenních splátkách po 653 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí poskytnuté částky v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne 26. 7. 2019 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z dokladu o státní podpoře, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 14 500 Kč, další čisté příjmy 18 880 Kč a výdaje ve výši 2 100 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení, je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, je v domácnosti.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě.6. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny smlouvy o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladu o dávce státní podpory. Jiné příjmy domácnosti nebyly ověřovány. Výdaje nebyly ověřovány. Celkově deklarované výdaje ve výši cca 2 000 Kč včetně nákladů na nájemní bydlení jsou nereálné. Finanční prostředky byly poskytnuty osobě, která byla nezaměstnaná, závislá na podpoře státu, jejíž majetkové poměry neumožňovaly hradit výše uvedené splátky. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalované byla v prvním případě poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 14 651,28 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 5 348,72 Kč (20 000 Kč – 14 651,28 Kč). Vzhledem k tomu, že žalované byla v druhém případě poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 34 203,72 Kč, žalovaná se na úkor žalobkyně neobohatila. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování ob