11 C 193/2024-61 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 30 939,58 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 16. 12. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úroky a úhrady za služby. Celkovou částku 35 372 Kč se zavázala uhradit v měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 16. 3. 2023. Žalovaná uhradila celkem 5 334,58 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 17 624,25 Kč, dlužnou část úhrad za služby ve výši 11 468,75 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 130,77 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 105,25 Kč (z dlužné jistiny od 2. 8. 2022 do 27. 9. 2023). Žalovaná dále uzavřela s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 3. 5. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úroky a úhrady za služby. Celkovou částku 10 934 Kč se zavázala uhradit v týdenních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 2. 5. 2022. Žalovaná uhradila celkem 9 087,42 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 939,55 Kč, dlužnou část úhrad za služby ve výši 907,03 Kč, kapitalizované úroky ve výši 247,42 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 155,17 Kč (z dlužné jistiny od 10. 5. 2022 do 27. 9. 2023). Původní věřitel prověřoval v obou případech úvěruschopnost žalované. Vycházel z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě a ověřil je doklady uvedeným v zákaznické kartě, které se předkládají při podání žádosti o úvěr. Původní věřitel je nemá k dispozici. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti zástupce žalobkyně, který se z jednání omluvil. Žalovaná se k jednání nedostavila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 16. 12. 2021 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně částky ve výši 15 372 Kč, která zahrnuje úrok ve výši 10 386 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 486 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 36 372 Kč v měsíčních splátkách po 2 359 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Ze žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2021 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované ze dvou výpisů z účtu, kdy žalovaná potvrdila svůj příjem ve výši 14 286 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč, celkem 44 286 Kč a výdaje na interní splátky ve výši 928 Kč, ostatní odhadované výdaje ve výši 2 500 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení, zdroj příjmu invalidní důchod.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně částky ve výši 4 934 Kč, která zahrnuje úrok ve výši 2 337 Kč, částku za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 097 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 10 934 Kč v týdenních splátkách po 211 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky ve výši 6 000 Kč v hotovosti. Ze žádosti o úvěr ze dne 3. 5. 2021 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované ze dvou výpisů z účtu a výměru důchodu, kdy žalovaná potvrdila svůj příjem ve výši 24 264 Kč a výdaje na interní splátky ve výši 3 175 Kč, ostatní výdaje ve výši 2 500 Kč. Žalovaná uvedla vlastní bydlení, zdroj příjmu invalidní důchod.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že pohledávky z výše uvedených smluv byly postoupeny žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávek žalované. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně, a to ve lhůtě do 1. 3. 2024. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě.6. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny smlouvy o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů ze strany žalované, tyto však nemá k dispozici a nemohou být soudem ověřeny. Úvěr byl poskytnut osobě, která měla invalidní důchod. Deklarované výdaje žalované jsou vzhledem k jejich výši nereálné. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že v prvním případě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 5 334,58 Kč, soud určil bezdůvodné obohacení ve výši 14 665,42 Kč. V druhém případě byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 9 087,42 Kč, žalovaná se tedy na úkor žalobkyně neobohatila. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční