11 C 195/2024-60 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 14 301,58 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 19. 1. 2022, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 18 592 Kč, jež představuje součet poskytnuté jistiny, kapitalizovaného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, v měsíčních splátkách. Splatnost poslední splátky připadla na den 19. 3. 2023. Žalovaná nehradilasjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 5 658 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované nesplacenou jistinu ve výši 7 237,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 268,01 Kč, smluvní úrok ve výši 358,49 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 154 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 989,15 Kč, inkasní poplatek 1 285,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 20. 3. 2023 do 1. 11. 2023 ve výši 672,16 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 635,59 Kč. Dále žalobkyně žádala zákonný úrok z prodlení z jistiny do zaplacení. Schopnost žalované splácet byla ověřovaná původním věřitelem, kdy žalovaná měla měsíční příjem ve výši 14 345 Kč a měsíční výdaje činily 5 860 Kč (2 000 Kč na náklady bydlení a 3 860 Kč na jídlo a dopravu). Žalované měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 7 000 Kč.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila.3. Ze žádosti o úvěr, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 1. 2022 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 8 592 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 18 592 Kč v 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Součástí smlouvy je i předpis splátek. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky v hotovosti. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 19. 1. 2022 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výplatních pásek a pracovní smlouvy, kdy žalovaná potvrdila příjem ve výši 14 345 Kč a výdaje ve výši 2 000 Kč na bydlení, ve výši 3 860 Kč na stravování, dopravu, ostatní náklady, celkem výdaje ve výši 5 860 Kč. Uvedla, že je svobodná, má vlastní bydlení. Žalobkyně předložila pracovní smlouvy žalované, ze kterých vyplývalo, že zaměstnavatel žalované přidělil žalovanou k dočasnému výkonu práce k jinému podnikateli na dobu určitou. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2024 vzal soud za prokázané, že původní věřitel pohledávku z výše uvedené smlouvy postoupil žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě dne 3. 1. 2024. Dopisem ze dne 9. 4. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě.4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů strany žalované. Původní věřitel prověřoval příjmy žalované, nikoli však reálné výdaje žalované. Tvrzené výdaje ve výši 5 860 Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaná zaplatila 5 658 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 4 342 Kč. Na platnost postoupení pohledávek nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. I když je smlouva neplatná, tak žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky vyzvána k vrácení celé dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Výzva byla podána dne 3. 1. 2024 k poštovní přepravě a v souladu s fikcí doručení dle občanského zákoníku byla doručena dne 8. 1. 2024, lhůta k plnění uplynula dne 18. 1. 2024 od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. Lhůtu k plnění soud určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byla převážně úspěšná žalovaná. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Ve věci tak byla z větší části úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.