11 C 199/2024-84 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 23 160,93 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 18. 8. 2021, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, . Žalovaný si podal online žádost o poskytnutí úvěru, ke které doložil všechny potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady o totožnosti. Původní věřitel žádost o uzavření smlouvy posoudil a vyhodnotil všechny požadované doklady. Následně akceptoval žádost žalovaného o uzavření smlouvy a oznámil tuto skutečnost žalovanému prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámením online v účtu , Anonymizováno, žalovaného, který mu byl v této souvislosti zřízen. Uzavřená smlouva byla žalovanému doručena do jeho účtu , Anonymizováno, , se kterou se žalovaný přihlášením do tohoto účtu seznámil. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni 26.11.2021. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 20 000 Kč, dlužnou část poplatku 600 Kč, kapitalizované úroky ke dni 26. 11. 2021 ve výši 2 560,93 Kč, kapitalizované úroky od 27. 11. 2021 do 27. 9. 2023 ve výši 8 352,67 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 258,81 Kč (z dlužné jistiny od 27. 11. 2021 do 27. 9. 2023). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, když zkoumal a vyhodnocoval transakce na jeho běžném účtu.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se z jednání neomluvil.3. Ze listiny nazvané smlouva č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2021, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 51 397,44 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 48 %. Smlouva neobsahuje podpisy smluvních stran. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 18. 8. 2021 soud zjistil, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 18. 8. 2021 zaslána částka 20 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku z této smlouvy žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení do 1. 3. 2024. Žalobkyně dále předložila výpisy z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , kdy za období od 13.5.2021 do 14. 6. 2021 na účet přišla celkem částka 144 598,13 Kč a celkem odešla částka 144 717,01 Kč, když příjmové položky tvoří zejména příjem ve výši 40 007 Kč a dále také výplata spotřebitelského úvěru ve výši 87 000 Kč. Za období od 15.6.2021 do 14.7.2021 činil příjem 177 357,20 Kč a výdaje 149 416,12 Kč, když příjmové položky tvoří příjem ve výši 46 357 Kč a dále úvěr ve výši 125 000 Kč. Za období od 15. 7. 2021 do 15. 8. 2021 činil příjem celkem 57 854,28 Kč a výdaje celkem 91 529,88 Kč, když příjmové položky tvoří příjem ve výši 57 854,28 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že žalovanému byla účtována sankce za překročení limitu , Anonymizováno, a náklady za upomínku. Dále z výpisu vyplývá, že měl celkem devět úvěrů s nesplaceným zůstatkem ve výši 656 756,94 Kč. Žalobkyně dále předložila fotografii žalovaného s občanským průkazem.4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). I když nebyl prokázán podpis smlouvy ze strany žalovaného, soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný předložil původnímu věřiteli kopii své fotky s občanským průkazem, výpisy ze svého běžného účtu a následně čerpal část úvěru ve výši 20 000 Kč dne 18. 8. 2021. Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Poskytl úvěr žalovanému, který byl značně zadlužen, který své výdaje hradil z dalších úvěrů. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost prověřována, i když z výpisu vyplývalo, že jsou mu účtovány náklady za upomínky. Žalovaný pak na uvedený úvěr ničeho neuhradil. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka–věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný čerpal částku 20 000 Kč, na svůj dluh ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení tak činí 20 000 Kč. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace žalovaného nároku soudem. Nebylo prokázáno, že není v možnostech žalovaného žalovanou částku zaplatit. Úroky z prodlení soud přiznal od 2. 3. 2024 po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy k plnění zástupce žalobkyně. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. Ve věci tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.