11 C 209/2024-51 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 16 295,60 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 17. 2. 2022, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek v celkové výši 14 185 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 562 Kč, poslední splátka byla stanovena na 16. 2. 2023. Žalovaný uhradil celkem 12 500 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 10 032,19, Kč, dlužnou část poplatku 6 263,41 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 845,67 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 559,17 Kč (z dlužné jistiny od 20. 9. 2022 do 27. 9. 2023). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně nemá k dispozici doklady k prověřování úvěruschopnosti, když tyto se předkládají pouze při uzavírání smlouvy.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se z jednání neomluvil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2022, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 29 185 Kč, která zahrnuje částku 15 000 Kč, úrok ve výši 7 651 Kč, částku za zpracování ve výši 1 500 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 474 Kč a pojistné ve výši 1 560 Kč v týdenních splátkách po 562 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 28. 3. 2024 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení do 12. 4. 2024. Ze zákaznické karty ze dne 15. 2. 2022 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval příjmy žalovaného z pracovní smlouvy a dvou výpisů z bankovního účtu, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 20 959 Kč, další příjem domácnosti 16 500 Kč, výdaje ve výši 6 000 Kč.4. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval pouze příjmy žalovaného, doklady však nemá k dispozici a nemohly být soudem ověřeny. Celkové výdaje v nízké výši 6 000 Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů. Z uzavřené smlouvy pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu úroků, poplatků. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost prověřována. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný čerpal částku 15 000 Kč a na jeho dluh byla zaplacena celkem částka 12 500 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 2 500 Kč. Úroky z prodlení soud přiznal od 13. 4. 2024, kdy uplynula lhůta k plnění dle výzvy zástupce žalobkyně k zaplacení pohledávky. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. Ve věci byl tak převážně úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.