11 C 212/2024-57 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, dne 13. 7. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč. Dále se zavázala zaplatit poplatek za životní pojištění ve výši 720 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v týdenních splátkách po 737 Kč. Poslední splátka byla stanovena na den 24. 1. 2023. Celkem žalovaná uhradila částku 16 150 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 30 000 Kč, dlužný úrok ve výši 2 212,27 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 1 600 Kč (z dlužné jistiny od 25. 1. 2023 do 1. 6. 2023). Původní věřitel vycházel při prověřování úvěruschopnosti z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě a ověřil je doklady uvedeným v zákaznické kartě.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila, ani se neomluvila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, ze dne 13. 7. 2021 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a úrok ve výši 5 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 17 100 Kč, poplatek za pojištění ve výši 720 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 58 920 Kč v 80týdenních splátkách po 737 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky 30 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Dle podacího lístku byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 23. 6. 2023. Dopisem ze dne 29. 9. 2023 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně do 14. 10. 2023. Dle podacího lístku byla upomínka podána k poštovní přepravě. Z karty zákazníka soud zjistil, že původní věřitel prověřoval finanční situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek a složenek, když žalovaná potvrdila příjem celkem ve výši 15 908 Kč, z tohoto vedlejší příjem ve výši 9 797 Kč a hlavní příjem ve výši 6 111 Kč, výdaje celkem ve výši 5 000 Kč, z toho výdaje na bydlení u dcery ve výši 1 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč. Žalovaná potvrdila, že je rozvedená, potvrdila nájemní bydlení, zdroj příjmu starobní důchod. Žalobkyně dále předložila dohodu o provedení práce z 5. 1. 2021, podle které měla žalovaná sjednán pracovní úkol od 5. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Dále předložila dohodu o provedení pracovní činnosti z 8. 1. 2020 a osobní kartu mzdy, podle které žalovaná od další zaměstnavatelky měla od února 2021 do července 2021 průměrnou mzdu cca 9 400 Kč. Dále předložila poštovní poukázky typu B, podle kterých žalovaná obdržela v červnu 2021 starobní důchod ve výši 5 149 Kč a dále v květnu 2021 částku 977 Kč.4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval před poskytnutím úvěru příjmy žalované, neprověřoval však její výdaje. Osobní výdaje ve výši 4 000 Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů. Původní věřitel neprověřoval žalovanou v dlužnických registrech. Původní věřitel neprověřil úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku), když ji posoudil jako neplatnost absolutní. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 16 150 Kč, soud určil bezdůvodné obohacení ve výši 13 850 Kč. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace žalovaného nároku soudem. Nebylo prokázáno, že není v možnostech žalované žalovanou částku zaplatit. Úroky z prodlení soud přiznal od 15. 10. 2023 po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy k plnění zástupce žalobkyně. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. Lhůtu k plnění soud určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. V řízení tak byla převážně žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.