11 C 217/2024-53 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 022,07 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 7. 2. 2023, na základě které byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatky. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr do 9. 3. 2023. Žalovaná nezaplatila ničeho. Částka ve výši 9 195 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 030 Kč a dalšího poplatku za službu „presto“ v celkové výši 165 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 827,07 Kč za prodlení. Žalobkyně prověřovala žalovanou zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru variabilní symbol , var. symbol, ze dne 7. 2. 2023, obecných principů posuzování, údajích o poskytovateli, sazebníku, všeobecných obchodních podmínek soud nevzal za prokázané, že mezi účastníky došlo k dohodě o poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč s termínem splacení dne 9. 3. 2023, kdy měla být zaplacena celkem částka 9 195 Kč, když smlouva není podepsána žalovanou. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti bez podpisu žalované činila výše uvedeného čistého příjmu žalované 33 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu žalované 10 700 Kč, výše výdajů na bydlení 6 000 Kč, další nezbytné výdaje 0, ostatní zbytné výdaje 6 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 8 110 Kč. Žalobkyně dále předložila fotografii občanského průkazu žalované, listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti žalované prostřednictvím náhledu na bankovní účet žalované, listinu nazvanou identifikované příjmy obsahující soupis dílčích částek, kdy na závěr je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 10 700 Kč. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 11. 2024, které soud vyžádal, byla na účet žalované uvedený ve smlouvě připsána dne 7. 2. 2023 částka ve výši 7 000 Kč. Dle výzvy k úhradě ze dne 24. 3. 2024 včetně podacího lístku byla žalovaná před podáním žaloby upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení ve lhůtě tří dnů. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 24. 3. 2024.4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy, když nebyl prokázán způsob uzavření smlouvy popsaný v žalobě Žalovaná, který se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí částky 7 000 Kč. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovanou. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na její účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Výzva byla podána dne 24. 3. 2024 k poštovní přepravě a v souladu s fikcí doručení dle občanského zákoníku došla třetí pracovní den po odeslání, třídenní lhůta od doručení určená k plnění uplynula dne 2. 4. 2024 a od 3. 4. 2024 je žalovaná v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. I v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy, nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované a z tohoto důvodu by byla smlouva neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Tvrzené výdaje žalované byly vyšší než její ověřený příjem. Na výši bezdůvodného obohacení by se ničeho neměnilo.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 62 %, žalovaná měla úspěch v rozsahu 38 %. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 424 Kč, tj. 24 % (62–38 %) z celkových nákladů řízení ve výši 1 768 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), dva režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 168 Kč. Předžalobní upomínku soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalované po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaná svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů neplnila.6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.