11 C 241/2023-89 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 129 787 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 25. 7. 2022. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 71,97 % ročně splácet v 30měsíčních splátkách ve výši 7 449 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2022. Do data zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 29 796 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k datu 20. 2. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Dále byla sjednána po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 26 513,25 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 100 052,66 Kč. Dále požaduje úhrady za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 824 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z celkového čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 35 000 Kč, celkových měsíčních nákladů žalovaného 13 151 Kč. Žalovaný uvedl náklady na bydlení 5 040 Kč (nájemné + inkaso). Žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Žalovaný měl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, se žalobcem uzavřenu souběžnou úvěrovou smlouvu. Výdaje s touto smlouvou spojené činily 3 861 Kč za měsíc. Žalobkyně nemá doklady k dalším výdajům žalovaného, kdy ostatní výdaje žalovaného související s případnými dalšími potřebami mohou být zahrnuty také v rámci stanovených minimálních výdajů ve výši 4 250 Kč dle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu. Dále byla ověřena úvěrová historie databázích NRKI, SOLUS. Podáním doručeným soudu dne 1. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí, tj. pro částku 9 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 812 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení, co do částky 1 746,28 Kč a pro úrok ve výši 46,97 % ročně z částky 85 018,32 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení zastavil.2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2022, dodatku ze dne 25. 7. 2022, oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 7. 2022 včetně dodejky, splátkového kalendáře, přihlášky do pojištění, informace o pojištění, předsmluvního formuláře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 90 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 196 110 Kč, zápůjční úroková sazba činila 71,97 % a byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru byl sjednán limit, kdy žalobkyně může požadovat maximálně částku 235 332 Kč na úrocích. Žalovaný se zavázal splácet v 30měsíčních splátkách ve výši 7 449 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká a souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 90 000 Kč vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 25. 7. 2022. Z hodnocení klienta ze dne 25. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z použitelného příjmu žalovaného celkem ve výši 35 000 Kč a výdajů celkem 13 151 Kč (životní minimum 4 250 Kč, náklady na bydlení 5 040 Kč, splátky žalobkyni 3 861 Kč). Žalovaný potvrdil, že je svobodný, má vlastní bydlení. Z historie pohybů na běžném účtu žalovaného za měsíc duben až červenec 2022 soud zjistil, že příjem žalovaného činil průměrně 36 002 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný skóre 453, což dle níže uvedené legendy znamená, že je v kategorii nízkého rizika. Dle výpisu SOLUS neměl žalovaný žádný záznam. Dle karty klienta žalovaný řádně nesplácel, celkem uhradil částku 29 796 Kč. Dopisem ze dne 17. 1. 2023, 17. 2. 2023 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 20. 2. 2023 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Dopisem ze dne 4. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky žalobkyně nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání zásilky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího listu byla zásilka podána k poštovní přepravě téhož dne.4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala však faktické výdaje žalovaného. Vycházela pouze z údajů o bydlení uvedených žalovaným, které nijak neověřovala a pokud jde o ostatní životní náklady, vycházela ze životního minima. To vše za situace, kdy žalovaný měl účet a mohl žalobkyni předložit kompletní výpisy z účtů (nejen historii týkající se příjmu), stejně tak doklady k výši nákladů na bydlení. Žalovaný se pak záhy po uzavření smlouvy dostal do prodlení. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlo