11 C 244/2023-80 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 21 853,18 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 2. 2022 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 18,2 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 23. 1. 2023. Dlužná pohledávka činí jistinu ve výši 20 703,18 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 150 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 345,37 Kč za období od 24. 1. 2023 do 29. 6. 2023, úroky ve výši 1 442,51 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z údajů poskytnutých klientem. Žalobkyně připojila k žalobě listinu ze dne 12. 6. 2023, týkající se prověřování úvěruschopnosti, dle které byl výpočet disponibilní částky proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Dále zde uvedla, že čistý příjem žalovaného činil 20 951 Kč, ostatní výdaje 0, čistý příjem domácnosti 40 000 Kč, dosavadní interní splátky 2 886 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil splátky v celkové výši 4 905,64 Kč. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti zástupce žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze žádosti o úvěr ze dne 22. 2. 2022, smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2022, všeobecných a základních produktových podmínek spotřebitelského úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 22 000 Kč bez uvedení účelu. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 18,2 %, výše měsíční anuitní splátky činila 554,26 Kč (zahrnovala i úhradu pojištění 50 Kč). Dle výpisů z úvěrového účtu a výpisu z běžného účtu žalovaný úvěr čerpal, řádně nesplácel. Dopisem ze dne 25. 1. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 23. 1. 2023 a žalovaný byl vyzván k zaplacení do 8. 2. 2023. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 26. 1. 2023. Dopisem ze dne 30. 6. 2023 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána k poštovní přepravě 30. 6. 2023. 5. Ze žádosti o úvěr ze dne 22. 2. 2022 podepsané žalovaným soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného za tři měsíce činil 20 951 Kč, což vyplývá i z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období tří měsíců před poskytnutí úvěru, počet vyživovaných osob nula, nezbytné měsíční náklady nula. Z výpisů z běžného účtu žalovaného dále vyplývalo, že žalovaný v listopadu 2021 čerpal úvěr ve výši 150 000 Kč, dle výpisu ze dne 25.1.2022 jeho výdaje činily 30 498,52 Kč, dle výpisu z běžného účtu ze dne 25.11.2021 činily jeho výdaje 19 735 Kč, z výpisu ze dne 25. 2. 2022 vyplývalo, že má povolený limit [anonymizováno] do 4 000 Kč za úrok 21,99 %. 6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva. 7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z fiktivních výdajů, faktické výdaje žalovaného nezohlednila, a to za situace, kdy byl žalovaný při průměrném příjmu značně zadlužen. Faktické výdaje žalovaného přesahovaly statistické výdaje. Další příjmy domácnosti nebyly ověřeny. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly ve smlouvě uvedené finanční prostředky poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 22 000 Kč a zaplatil celkem částku 4 905,64 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 17 094,36 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o možnost žalovaného vrátit dlužnou jistinu. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaný byl vzhledem k výzvě žalobkyně k zaplacení celé dlužné částky v prodlení ke dni 30. 6. 2023. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka zahrnující příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 26 616 Kč (když úrok z prodlení požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 1 974,84 Kč) a žalobkyně byla úspěšná pro částku zahrnující i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 18 618 Kč (když úrok z prodlení do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 1 524,41 Kč). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 70 %, žalovaný v rozsahu 30 %, žalobkyně má právo na náhradu 40 % svých nákladů (70 % - 30 %) z celkových nákladů ve výši 2 203 Kč, tj. na částku 881 Kč Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 932 Kč, odm