11 C 61/2024-96 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 158 796,56 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 10. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 199 999 Kč. Žalovaný se jej zavázal splácet ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem. Pro neplnění podmínek původní věřitel od smlouvy odstoupil a žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 88 171,72 Kč, poplatky ve výši 19 508 Kč (za sjednání úvěrové smlouvy, administrativní náklady, náklady spojené s ukončením fixace úvěrových zdrojů), smluvní pokuty ve výši 51 116,84 Kč (před ukončením i po ukončení smlouvy). Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze 59 421 Kč, následně došlo k prodeji vozidla, výnos ve výši 122 000 Kč byl započten na pohledávku. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 2. 2020, všeobecných obchodních podmínek, splátkového kalendáře, výpisu z běžného účtu původního věřitele, z pohybů na bankovních účtech lze dovodit závěr, že na základě dohody se žalovaným původní věřitel poskytl žalovanému dne 11. 2. 2020 částku 199 999 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 15,58 % měsíčně ve sjednaných splátkách po 4 819 Kč s dobou splácení 60 měsíců. Částka byla poskytnuta na nákup vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , když žalovaný zaplatil prodávajícímu částku 50 001 Kč a zbývající část kupní ceny ve výši 199 999 Kč byla zaplacena z úvěru. Žalobkyně předložila soubor faktur vystavených v letech 2021 až 2023, kterými původní věřitel účtoval žalovanému smluvní pokuty, poplatky za předčasné ukončení smlouvy, sankce a odepsané pohledávky týkající se žalovaného případu. Žalovaný řádně nesplácel a původní věřitel od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 29. 7. 2020. Dopisem ze dne 26. 11. 2021 původní věřitel vystavil žalovanému vyúčtování, podle kterého konečný zůstatek činil 111 360,22 Kč.4. Žalobkyně předložila vyjádření původního věřitele k prověřování úvěruschopnosti, podle kterého žalovaný uvedl příjem 22 500 Kč pro povolání „barman“, což odpovídá této pozici, je svobodný, bydlení v nájmu, bez vyživovacích povinností, pracovní poměr na dobu určitou, měl závazky v NRKI a BRKI ve výši 1 013 Kč. Z vyjádření dále vyplývá, že ze strany žalovaného nebyl předložen doklad o výši příjmů ani žádný doklad k faktickým výdajům. Dále předložila screen obrazovky z vnitřního informačního systému původního věřitele s názvem žádost o úvěr a údaje o splátkách v NRKI/BRKI.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2023 včetně přílohy, potvrzení, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému. Dopisem ze dne 31. 8. 2023 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Žalovanému byla určena lhůta k zaplacení do 15. 9. 2023. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka podána k poštovní přepravě.6. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel neověřoval faktické příjmy ani výdaje žalovaného. Z uzavřené smlouvy pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu úroků, poplatků, smluvních pokut apod. Žalovaný, který měl dle skutkových tvrzení pracovní poměr na dobu určitou, se záhy po uzavření smlouvy dostal do prodlení. Skutečnost, že úvěr byl zajištěn vozidlem, nemá vliv na posouzení schopnosti úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Od neplatné smlouvy nelze odstoupit. Žalovaný čerpal částku 199 999 Kč a na jeho dluh bylo zaplacena celkem částka 181 421 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 18 578 Kč. Úroky z prodlení soud přiznal od 16. 9. 2023 po uplynutí lhůty dle výzvy k plnění zástupce žalobkyně. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. V řízení tak měl převážně úspěch žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.