12 C 201/2023-43 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 17 630,47 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované dne , datum, částku 15 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč, celkem částku 27 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Na svůj dluh žalovaná naposledy uhradila splátku dne 28. 5. 2021. Poté se žalovaná dostala do prodlení se splácením, nehradila řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 5 619,02 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 4 268,97 Kč, celkem 9 887,99 Kč. Dále byla žalované za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 7 742,48 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne 11. 5. 2023. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky 17 630,47 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 7. 7. 2023, na kterou tato nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.2. Žalovaná se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavila, ač byla řádně vyrozuměna obsílkou, doručenou jí dne 18. 3. 2024 a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalované.3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , bylo zjištěno, že smlouva je podepsaná žalovanou, výše požadovaného úvěru činila 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet ve 14 splátkách po 1 992 kč měsíčně, počínaje od , měsíc, rok, . Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná předložila svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále je zde uveden jako pracovní poměr „, právnická osoba, “, žalovaná prohlásila, že nemá sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí k bydlení, předložila výplatní pásky a platební rozpis, jako měsíční příjmy uvedla žalovaná jako čisté státní příspěvky , částka, , jako své výdaje uvedla žalovaná na bydlení a energie částku , částka, , na dopravu, jídlo apod. částku , částka, a srážky ze mzdy ve výši , částka, . Dále bylo zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k plnění podle § 142 o. s. ř. ze dne 7. 7. 2023.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalobkyní soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne 11. 5. 2023.5. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Svým podpisem žalovaná prohlásila a stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Tato svá tvrzení doložila „Žádostí o úvěr“. Zástupce žalobkyně byl při jednání vyzván ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru, zejména s ohledem na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zástupce žalobkyně uvedl, že kromě skutečností uvedených v doplnění žaloby, žádné další skutečnosti netvrdí a důkazy nenavrhuje.6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal dne , datum, částku 15 000 Kč žalované, naopak dle názoru soudu nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.10. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).11. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady, uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele„ , konkrétně výplatními páskami. Teprve následně po vyhodnocení získan