17 C 122/2024-52 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se obrátil dne 21. 12. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 15 285 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že žalobce poskytl žalované zdravotní služby v podobě ošetření a převozu do nemocnice zdravotnickou záchrannou službou jednak dne , datum, a jednak dne , datum, . Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nemá uzavřené zdravotní pojištění, byly jí za poskytnuté zdravotní služby vyúčtovány faktury, a to faktura č. , hodnota, , ze dne , datum, , znějící na částku 7 626 Kč, se splatností dne 26. 4. 2023, a dále faktura č. , hodnota, , ze dne , datum, , znějící na částku 7 659 Kč, se splatností dne , datum, . Žalovaná tyto dlužné částky neuhradila ani přes předžalobní výzvy žalobce.2. Žalovaná uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť toho času je v evidenci úřadu práce v Lounech a má malý příjem. Dále poprosila o shovívavost a splátkový kalendář.3. S ohledem na vyjádření žalované se soud pokusil o zprostředkování smírného řešení sporu mezi účastníky. Žalobce navrhl uzavření soudního smíru, podle kterého by žalovaná mohla hradit svůj dluh ve formě měsíčních splátek po 1 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, a dále za předpokladu řádného plnění splátek by se žalobce vzdal nároku na zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalovaná se však ani přes opakované urgence soudu k návrhu na uzavření soudního smíru nepřipojila v písemné formě. Žalovaná toliko zaměstnankyni zdejšího soudu dne 25. 4. 2024 telefonicky avizovala svůj souhlas s návrhem smíru s tím, že soudu následně zašle své písemné vyjádření, k čemuž však ani přes urgence nedošlo.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná má na adrese uvedené shora adresu místa bydliště a písemnosti jsou jí na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalobce dne , datum, a dne , datum, poskytl žalované zdravotní služby. V obou případech zdravotní služby spočívaly v základním ošetření a převozu do Nemocnice , adresa, . Jelikož žalovaná je cizím státním příslušníkem a nemá uzavřené zdravotní pojištění, poskytnuté zdravotní služby jí byly vyúčtovány k přímé úhradě, a to fakturami č. , hodnota, , ze dne , datum, , znějící na částku 7 626 Kč, se splatností dne 26. 4. 2023, a dále č. , hodnota, , ze dne , datum, , znějící na částku 7 659 Kč, se splatností dne 4. 9. 2023 /viz vyúčtování výkonu zdravotnické záchranné služby, faktury/. V obou případech byla žalované vyzvána k úhradě dvěma upomínkami doručovanými na adresu bydliště žalované /viz upomínky včetně dokladů o doručení/. Žalobce naposledy vyzval žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.9. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách (dále jen „ZZS“), zdravotními službami se mimo jiné rozumí: a) poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky, a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče; d) zdravotnická záchranná služba; e) zdravotnická dopravní služba, jejímž účelem je přeprava pacientů mezi poskytovateli nebo k poskytovateli a zpět do vlastního sociálního prostředí, je-li to nezbytné k zajištění poskytnutí zdravotních služeb, rychlá přeprava zdravotnických pracovníků k zabezpečení neodkladné péče u poskytovatele; f) přeprava pacientů neodkladné péče, kterou se rozumí jejich přeprava mezi poskytovateli výhradně za podmínek soustavného poskytování neodkladné péče během přepravy.10. Podle § 41 odst. 1 písm. c) ZZS pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.11. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „ZVZP“), ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud: a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné; b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy; c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud v prvé řadě uvádí, že nemohl schválit smír mezi účastníky, neboť žalovaná s návrhem smíru nevyjádřila souhlas ve formě, kterou vyžaduje zákon, tedy ve formě písemné (srov. § 42 o. s. ř.). Písemné vyjádření k návrhu soudního smíru pak žalovaná soudu nedoručila ani přes opakované urgence. Soud tedy žalobu věcně projednal a dospěl k závěru, že je důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky došlo ve dvou případech k ústnímu uzavření smlouvy o péči o zdraví, na jejímž základě žalobce poskytl žalované zdravotní služby ve smyslu § 2 odst. 2 ZZS spočívající v ošetření a v převozu do Nemocnice , adresa, . Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaná jako cizí státní příslušník byla účastna na veřejném zdravotním pojištění, jde o zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění, a žalovaná byla povinna zaplatit žalobci cenu poskytnutých zdravotních služeb podle § 41 odst. 1 písm. c) ZZS, kterou žalobce žalované vyúčtoval a vyfakturoval v celkové ceně ve výši 15 285 Kč. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto částku žalobci uhradila, uložil soud žalované povinnost tuto částku žalobci uhradit.13. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalované částky řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobce uplatnil.14. Pro úplnost soud konstatuje, že pokud jde o skutečnost, že žalovaná nemá uzavřené zdravotní pojištění, soud dospěl k závěru, že jde o tzv. tvrzení o negativní skutečnosti, které není třeba ze strany žalobce prokazovat. Má-li žalovaná ve skutečnosti nějaký právní důvod na poskytnutí zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, bylo na žalované, aby tento důvod tvrdila a prokázala. Ostatně žalovaná ani v tomto řízení netvrdila, že má nárok na hrazené zdravotní služby, když se bránila pouze tím, že v současné době má nízký příjem.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, ná