1 C 184/2025-56 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech dne , datum, žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 294,39 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, se sídlem , sídlo, ( , právnická osoba, ), jako původní věřitel postoupila společnosti , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , Adresa žalobkyně, , IČ , IČO, , jako postupníku a novému věřiteli pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovaným , datum, s tím, že vyčerpaný úvěr měl být splacen do 15. 12. 2024. Smlouva byla uzavřena prostředky na dálku. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet a provedl jeho lustraci v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Zabýval se též jeho příjmy a výdaji, když shledal, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný celkem vyčerpal částku 46 294,39 Kč, která měla být zaplacena do 15. 12. 2024. Podáním ze dne 29. 5. 2025 žalobkyně upřesnila, že žalovaný dne , datum, vyčerpal částku 21 000 Kč a dne , datum, částku 9 000 Kč, celkem tedy čerpal částku 30 000 Kč. Ve prospěch pohledávek původního věřitele neuhradil žalovaný ničeho. Uplatněná pohledávka zahrnuje jistinu ve výši 46 294,39 Kč, a požadován byl žalobou též úrok z prodlení od 16. 12. 2024 do zaplacení. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 644,39 Kč od 16. 12. 2024 do zpětvzetí a řízení bylo v tomto rozsahu soudem zastaveno. Nadále je vedeno o nároku na zaplacení částky 46 294,39 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 30 750 Kč od 16.12.2024 do zaplacení.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , přičemž k jednání se nedostavil žádný z řádně obeslaných účastníků. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno uložením dne 18. 8. 2025. Soud proto ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z listinných důkazů založených ve spise.3. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , která není podepsána žalovaným. Z textu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně se měl zavázat poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s tím, že maximální úvěrový limit činí 30 000 Kč. Úroková sazba činila 146,949 % ročně. Částka prvního čerpání úvěru byla stanovena na 21 000 Kč a byla čerpána žalovaným dle přehledu plateb a potvrzení o platbě dne , datum, . Následně byla dle přehledu plateb a potvrzení o platbě dne , datum, čerpána částka 9 000 Kč. Žalovaný před postoupením pohledávek ničeho neuhradil (přehled č.l. 40). Dopisem ze dne , datum, vyrozuměl žalovaného předchozí věřitel o tom, že pohledávku postoupil žalobkyni. Žalovaný byl naposledy upomenut zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 15. 1. 2023. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . (dř. , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem a novým věřitelem.4. V posuzovaném případě žalobkyně uplatněné nároky odvozuje z tvrzení, že mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se žalovaný měl zavázat k vrácení poskytnuté částky 30 000 Kč a k zaplacení úroku do 15. 12. 2024. Z nepodepsané smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nebylo možno učinit jednoznačný závěr o obsahu vzájemných ujednání smluvních stran, z nichž se nároky žalobkyně odvíjejí a žádným důkazem nebylo prokázáno, že se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli poskytnutou částku ve lhůtě uváděné žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a listin, které žalobkyně předložila, soud uzavřel a vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný ničeho nehradil. Soud provádí dokazování při jednání, řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy tvrzení skutečností a navrhování důkazů tyto prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Aby soud předcházel vydání nepředvídatelných rozhodnutí, zákon ukládá soudu I. stupně povinnost účastníky poučit při jednání ve smyslu ustanovení § 118a, § 119a o.s.ř.. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl uvedené poučení, jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil předložené znění smlouvy o úvěru, z něhož žalobkyně své nároky odvozuje. Žalovanému bylo právním předchůdcem žalobkyně poskytnuto 30 000 Kč výplatou na účet a žalovaný se k jednání nedostavil a jiný důvod plnění neoznačil. Soud se zabýval i tím, zda lze nárok či jeho část žalobkyni přiznat z jiného právního důvodu, a to jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Soud proto shledal na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč a uložil mu proto povinnost k zaplacení této částky včetně úroku z prodlení počínaje dnem 12. 7. 2024, když vycházel z data doručení žaloby žalovanému soudem (č.l. 49). Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 4 311,50 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 315 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za úkony právní služby z tarifní hodnoty 30 000 Kč dle ust. § 14b) vyhl. 177/1996 Sb. sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení v částce 400 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem v částce 400 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby v částce 400 Kč ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), a k těmto úkonům příslušející 3 režijní paušály po 150Kč ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb.. Žalobkyni rovněž náleží náhrada 21 % DPH z částky 1 650 Kč ve výši 346,50 Kč, neboť její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná pro částku 30 000 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22,45 % účelně vynaložených nákladů v částce 967,93 Kč. . Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.