11 C 229/2025-54 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 097,82 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s výší úvěrového rámce 10 874 Kč. Žalovaný na základě smlouvy čerpal finanční prostředky celkem ve výši 10 874 Kč, přičemž celkem uhradil 1 326 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil svůj závazek hradit sjednané splátky řádně a včas a žalobkyně v souladu se smlouvou požádala o zaplacení celého úvěru. Předmětem žaloby je částka 12 097,82 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 10 146,69 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, poplatky za pojištění ve výši 195,13 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala úroky ve výši 1 405,06 Kč, úroky z prodlení ve výši 301,99 Kč za dobu od , datum, do , datum, a úrok a úrok z prodlení do zaplacení.2. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně a žalovaného. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Žalovaný souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti.3. Dle formuláře nazvaného revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, podepsaného žalobkyní, úvěrových podmínek se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 10 874 Kč s tím, že se žalovaný zavázal tento úvěr vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč). Roční úroková sazba činila 26,28 % a celková částka splatná spotřebitelem 12 422 Kč. U žalovaného je uveden místo podpisu číselný kód. Dle úvěrové smlouvy a karty klienta bylo při poskytnutí úvěru vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 31 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč a měsíčních výdajů ve výši 4 000 Kč. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost, neuvedl žádné splátky jiným společnostem. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný jeden ukončený splátkový úvěr. Dle úvěrové smlouvy a výpisu čerpání, splátek a úhrad činila výše úvěru 10 874 Kč, žalovaný celkem čerpal částku 10 874 Kč za nákup zboží na , Anonymizováno, když uhradil celkem , hodnota, Kč. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě dne , datum, . Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky do , datum, s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího listu byla výzva podána dne , datum, k poštovní přepravě. Dle informace o sledování zásilky byla zásilka vrácena odesilateli.4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, tyto však neověřovala. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly i vzhledem tvrzeným výdajům v nereálné výši 4 000 Kč důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 9 548 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 1 326 Kč (10 874 Kč – 1 326 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od , datum, , tj. po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy zástupce žalobkyně ze dne , datum, . Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající výši žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). V řízení měla žalobkyně úspěch v rozsahu 67 %, žalovaný měl úspěch v rozsahu 33 %. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka včetně příslušenství ve výši 15 558 Kč. Žalobkyně měla úspěch pro částku včetně příslušenství 10 477 Kč. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 807 Kč, tj. 34 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 373 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč (jednoduchá formulářová výzva k plnění), tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 273 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění skutkových tvrzení, když tato měla být součástí žaloby. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.6. Lhůtu k plnění dle výroku I. soud prodloužil do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) tak, aby mohl žalovaný uspořádat své majetkové poměry a zajistit zaplacení, když se v současné době nachází ve výkonu trestu. Lhůta k plnění určená soudem nevylučuje možnost uzavření následné dohody o splátkách mezi žalobkyní a žalovaným o lhůtě k plnění ve splátkách. Lhůtu k plnění nákladů řízení dle výroku II. v nízké výši soud určil dle ustanovení § 160 odst. 1. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.