11 C 271/2025-59 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 476,20 Kč a se zákonným úrokem z prodlení s tím, že společnost , Anonymizováno, , dříve , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které žalovaný načerpal celkem finanční prostředky ve výši 13 400 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové schránky, po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru, po prověření úvěruschopnosti byl žalované zaslán konkrétní návrh smlouvy. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod var. symbolem , var. symbol, . Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný uhradil celkem částku 1 905 Kč. Pohledávka ve výši 19 476,20 Kč se skládá z jistiny ve výši 12 358,20 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a z úroku ve výši 6 368 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 24. 10. 2025 vzala žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. zpět. Soud proto řízení co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 368 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení zastavil v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř., když nebyl nutný souhlas žalovaného (výrok I.).3. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání. K nařízenému jednání se dostavil žalovaný. Uvedl, že smlouvu s původním věřitelem uzavřel a finanční prostředky čerpal. V současné době není schopen najednou zaplatit čerpané finanční prostředky. Výši plnění a výši splátek ponechal na úvaze soudu. Podlehl sázkovému hradní, což v současné době neprovozuje.4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru bez jakéhokoli podpisu, informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, ze souboru identifikačních údajů, identifikačních údajů žalovaného lze učinit závěr, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 400 Kč, s úrokovou sazbou 146,949 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve stanovených splátkách. Dle potvrzení o odeslání platby a sdělení , právnická osoba, . byla žalovanému dne , datum, připsána částka 13 400 Kč na shora uvedený účet. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávky včetně dodatku a přílohy a z dopisu ze dne , datum, lze učinit závěr, že původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávka úvěru byla postoupena žalobkyni. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný upomenut zástupcem žalobkyně o zaplacení do tří dnů s upozorněním na možnost podání žaloby. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle informace o sledování zásilky byla zásilka dodána dne , datum, . Dle vnitřního informačního systému je vedeno proti žalovanému více soudních řízení pro vymožení pohledávek vyplývajících z úvěrových smluv uzavřených v roce 2024 (sp. zn. , Anonymizováno, ).5. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že pobírá příjem ze zaměstnání cca 34 000 Kč měsíčně čistého, dále důchod ve výši 13 000 Kč měsíčně. Náklady za telefon, bydlení (nájem), elektřinu, plyn činní cca 20 000 Kč. Má vyživovací povinnost k , jméno FO, dle soudního rozhodnutí ve výši 1 500 Kč měsíčně, ale platí dle svých možností více. Má asi 8 úvěrů. Neví, kolik činí splátky celkem. Svou situaci řeší s dluhovou poradnou.6. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovaný uzavření smlouvy potvrdil a bylo prokázáno, že finanční prostředky čerpal. Na smluvní vztah dopadá také zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Již způsob prověřování úvěruschopnosti popsaný v žalobě je nedostatečný, když poskytoval úvěru musí zjišťovat faktické poměry žadatele úvěr, tj. i jeho výdaje a tyto údaje ověřit (např. výpisem z bankovního účtu apod.). Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně, která nabyla nárok postoupením pohledávky v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 11 495 Kč (13 400 Kč- 1 905 Kč) dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek plnil částku 1 905 Kč. V řízení byl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určil tuto dobu podle možnosti žalovaného jako spotřebitele s přihlédnutím k jeho celkovým majetkovým poměrům ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Výrok, kterým soud při využití § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určí lhůtu k plnění v budoucnu splatné části dluhu, má konstitutivní povahu. Proto nelze uvažovat o tom, že by spotřebitel z této části dluhu platil úrok z prodlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Z tohoto důvodu nelze uložit žalovanému ani ztrátu výhody splátek. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně byl nepatrný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 200 Kč, když soudní poplatek celkem činí 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.