14 C 103/2026-43 – Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech dne 29. 12. 2025 žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku ve výši 19 392 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČO:, IČO, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a žalované tak byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, když žalovaná z této částky neuhradila ničeho. Žalobkyně tak nyní požaduje úhradu jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, úroku ve výši 360 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 712 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci.2. Okresní soud v Lounech ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaná se jednání nezúčastnila, když jí předvolání bylo doručeno řádně uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.3. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků.4. Soud ve věci proved dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o úvěru, ze které má soud za prokázané skutečnosti tvrzené žalobkyní, dále všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, smlouvami svědčícími řádnému postoupení pohledávek, předžalobní výzvou a dále sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, , ze kterého má soud za prokázané, že žalobkyni byla na její účet připsána částka ve výši 12 000 Kč.5. K výzvě soudu týkající se zjišťování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, žalobkyně předložila soudu profil klienta, ze kterého vyplývá, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 26 624 Kč a dále soudu předložila výpis z běžného účtu žalované za období měsíců duben 2024 až duben 2025.6. Z výše uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, žalobkyně skutečně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který nebyl žalovanou ani částečně hrazen a současně bylo prokázáno, že příslušný účet u společnosti , právnická osoba, . je skutečně účtem žalované a částka ve výši 12 000 Kč jí byla řádně připsána.7. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících, je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118 odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, tedy že žalovaná souhlasila se zněním smlouvy. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 12 000 Kč právním předchůdcem žalobkyně na účet žalované.8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalované zabývala, avšak z provedeného dokazování nijak nevyplynula celková osobní situace žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Z velice stručného dotazníku vyplněného žalovanou vyplývá, že její měsíční příjem dosahuje částky 14 702 Kč, když žalovaná tvrdila, že má další měsíční příjem ve výši 11 922 Kč, přičemž měsíční výdaje činí 4 600 Kč, přičemž tyto výdaje se jeví značně podhodnocené, jak vyplývá i z jejího výpisu z běžného účtu. Lze tak konstatovat, že pravidelné měsíční výdaje žalované nejsou řádně prokázány. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaná má nějaké další dluhy, splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se jí týkají případně nějaké exekuce. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala jejími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).16. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč tedy částku, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a současně uložil žalované vrátit tuto částku žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, když ve zbývajícím rozsahu byl nucen žalobu zamítnout.17. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení o zaplacení částky 19 392 Kč s příslušenstvím měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 61 %. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 22 % (61-39 %) svých nákladů. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 475,30 Kč, tj. 22 % z celkových nákladů. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za tři úkony právní služby po 400 Kč v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. b) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč, když 22 % z těchto částek činí 330 Kč a 21 % DPH ve výši 69,30 Kč. Jak je již výše uvedeno, soudní poplatek činil 800 Kč a 22 % z této částky činí 176 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Pro doplnění soud uvádí, že nemohl přihlédnout k požadavku žalobkyně na zaplacení nákladů řízení v částce 9 330,50 Kč, když se jedná v tomto případě pouze o formulářovou žalobu a soud by se vyhověním takovýchto nákladů dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.