7 C 170/2025-39 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala Okresnímu soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru dne , datum, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , který měl být splacen nejpozději do 10. 6. 2024. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky. Žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobním údajů a učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Žalovaný potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán vložením SMS kódu do formulářového pole na webových stránkách žalobkyně, který mu byl zaslán ve formě SMS. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 20 000 Kč, smluvní úrok 1 % denně z jistiny v kapitalizované výši 6 000 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 11. 6. 2024 do zaplacení. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil.2. Po podání žaloby v reakci na výzvu soudu, nechť žalobkyně doplní skutkové tvrzení a označí důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy, žalobkyně podáním dne 14. 10. 2025 vzala svou žalobu částečně zpět. Řízení bylo usnesením ze dne 14. 10. 2025 čj. 7 C 170/2025-33 částečně zastaveno co do částky ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení. Dále je řízení vedeno pro zaplacení částky ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a o náhradě nákladů řízení.3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru ID , hodnota, ze dne , datum, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě ve výši 20 000 Kč, výzvu k úhradě ze dne 22. 2. 2025 včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2025. Smlouva o úvěru je formulářem, který neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalovaného, je zde uveden pouze číselný kód. Z textu vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 30 dnů. Dle potvrzení o platbě a informace , banka, byla částka 20 000 Kč zaslána na shora uvedený účet žalovaného. Dopisem ze dne 22. 2. 2025, podaným téhož dne k poštovní přepravě, žalobkyně vyzvala žalovaného o vrácení žalované částky nejpozději do 10. 6. 2024 do tří dnů.5. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V daném případě žalobkyně netvrdila, neprokázala, že by před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 20 000 Kč žalobkyní na účet žalovaného. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na účet žalovaného, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud se proto nezabýval posuzováním platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 2. 2025. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 115 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 300 Kč, z odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), tři režijní paušály po 100 Kč (§14b vyhlášky č. 177/1996Sb.) a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.