9 C 236/2021-51 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 8. 2. 2021 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 3.388 Kč s příslušenstvím, která nebyla řádně a srozumitelně odůvodněna. V žalobě žalobce poukázal pouze na pojistnou smlouvu na dobu určitou s počátkem pojištění od 1. 10. 2019, s měsíčním pojistným 797 Kč. V žalobě uvedl, že žalovaný neuhradil pojistné splatné 1. 11. 2019 a dluží za dobu od 1. 11. 2019 do 1. 3. 2020 3.188 Kč a náklady na upomínání 200 Kč. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 10. 3. 2021, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením ze dne 10. 5. 2021 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání. 3. Žalobce dne 11. 8. 2021 doplnil žalobu o žalobní tvrzení spočívající v tom, že roční pojistné činilo 9.564 Kč. V tomto doplnění uvedl, že pojistná smlouva byla uzavřena 25. 9. 2019. Předmětem pojištění bylo„ Variabilní životní pojištění“. Žalovaná nezaplatila za listopad, prosinec 2019, za leden a únor 2020 měsíční pojistné 797 Kč, takže proto se žalobce domáhá dlužného pojistného 3.088 Kč. Upomínku zaslanou žalované dne 8. 4. 2020 žalobce vyúčtoval na 200 Kč s odkazem na všeobecné pojistné podmínky. 4. Soud provedl důkaz předžalobní upomínkou žalobce ze dne 8. 4. 2020, předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobce ze dne 14. 9. 2020 a další předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobce ze dne 18. 1. 2021, výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 8. 1. 2020, notářským zápisem ze dne 21. 12. 2019, nabídkou pojistníka na uzavření pojistné smlouvy ze dne 25. 9. 2019, sdělením žalobce žalované ze dne 5. 3. 2020 o zániku pojištění, všeobecnými pojistnými podmínkami žalobce a sazebníkem administrativních poplatků bez podpisů žalované. 5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl. 7. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 8. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé. 9. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. 10. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 11. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 17. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 18. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 25. 9. 2019 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od 1. 10. 2019 na dobu 20 let. Předmětem pojistné smlouvy bylo životní pojištění žalované, která se zavázala měsíčně žalobci platit pojistné ve výši 797 Kč. 19. Žalobce dopisem ze dne 8. 1. 2020 vyzval žalovanou k zaplacení dlužného pojistného ve výši 1.594 Kč do 1. 3. 2020 s upozorněním, že v opačném případě uvedeného dne její pojištění zanikne. 20. Žalobce sdělil žalované dopisem ze dne 5. 3. 2020, že dne 1. 3. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného, došlo k zániku pojistné smlouvy a vyzval žalovanou k zaplacení nedoplatku pojistného ve výši 3.188 Kč. 21. Žalobce v předžalobní upomínce ze dne 8. 4. 2020 vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a právní zástupkyně žalobce v předžalobních upomínkách stejného znění ze dne 14. 9. 2020 a ze dne 18. 1. 2021 vyzvala žalovanou k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním dluhu na příslušný soud. 22. Žalovaná nepodepsala sazebník administrativních poplatků platný od 1. 1. 2020 ani všeobecné pojistné podmínky žalobce. 23. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 3.188 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 24. Soud prvého stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby ve zbytku žalované pohledávky, o 200 Kč. Soud rozhodoval v souladu s názorem Ústavního soudu České republiky vyjádřeného v jeho usnesení I. ÚS 3512/2011, kdy tento dovodil, že, mimo jiné obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit, sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Obchodní podmínky mohou být sestaveny některou ze smluvních stran nebo i třetím subjektem, tato praxe je výslovně upravena ve vztazích řídících se § 273 obchodního zákoníku, kdy oproti tomu občanský zákoník takovou explicitní úpravu neosahuje. Tuto praxi lze dovodit zejména z principu autonomie vůle stran a z toho odvozené zásady smluvní volnosti, která je jedním z vůdčích principů závazkového práva, uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu, k tomu může dojít několika způsoby. Prvním způsobem je zopakování celého jejich textu například ve formuláři smlouvy, má-li se závaznost obchodních podmínek pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz na obchodní podmínky ve smlouvě nestačí, musí k němu přistoupit seznámení s jejich obsahem. Obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním