9 C 261/2021-57 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne [datum] k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil uzavřením pojistné smlouvy, kterou označil pouze číslem s tím, že šlo o pojistnou smlouvu na dobu neurčitou s pojistným splatným ročně. Žalovaný neuhradil pojistné splatné [datum] a neplatil je až do [datum] včetně, kdy pojištění zaniklo. Žalobce tvrdil, že žalovaný dluží na nezaplaceném pojistném [částka] a na nákladech za upomínání [částka]. 2. Žalobce doručil soudu dne [datum] doplnění žaloby, ve kterém uvedl, že předmětem pojištění bylo„ [příjmení] pojištění rodinných domů a bytových jednotek“, přičemž žalovaný se zavázal platit pojistné [částka] splatné vždy k 25. dni druhého měsíce roku. Roční pojistné činilo [částka] a žalovaný je neuhradil dne [datum]. Žalobce znovu zopakoval údaje o výši dlužného pojistného a poplatku [částka], který je předmětem tohoto řízení. 3. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne [datum] zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání. 4. Soud provedl důkaz sdělením o zániku pojištění ze dne [datum], pojistnou smlouvou ze dne [datum], předžalobní upomínkou žalobce ze dne [datum], předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobce ze dne [datum], notářským zápisem ze dne [datum], výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne [datum], vyúčtováním předpisu pojistného ze dne [datum]. 5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl. 7. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 8. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé. 9. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. 10. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 11. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky [číslo] kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 17. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 18. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo„ [příjmení] pojištění rodinného domu žalovaného“ na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný se zavázal platit roční pojistné ve výši [částka] s tím, že v pojistné smlouvě je zvláštní ujednání označeno jako GE MONEY – hypotéka. 19. Žalobce dopisem ze dne [datum] vyzval žalovaného k zaplacení dlužného pojistného v termínu do [datum] s upozorněním, že v opačném případě pojištění zanikne uplynutím dne [datum]. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši [částka], kterou specifikoval jako nedoplatek pojistného [částka] a aktuální náklady na upomínání ve výši [částka]. 20. Žalobce sdělil žalovanému dopisem ze dne [datum], že s ohledem na neplacení pojistného došlo k zániku pojištění dne [datum] ve 24:00 hodin. Žalobce sdělil žalovanému, že eviduje nedoplatek pojistného ve výši [částka] a vyzval žalovaného k zaplacení této částky nejpozději do [datum]. Žalobce v předžalobní upomínce ze dne [datum] vyzval žalovaného k zaplacení částky [částka] s tím, že pokud částku neobdrží do [datum], bude nucen přistoupit k vymáhání pohledávky soudní cestou. 21. Právní zástupkyně žalobce v předžalobní upomínce ze dne [datum] znovu vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. 22. Žalobce svým jednostranným rozhodnutím sám změnil obsah dvoustranného právního jednání účastníků, které je specifikováno v pojistné smlouvě ze dne [datum] dopisem ze dne [datum]. V tomto dopise uvedl, že žalovanému vyúčtovává předpis pojistného na období od [datum] do [datum] s tím, že žalovaný je povinen ročně platit pojistné ve výši [částka]. Datum splatnosti této částky je označen dnem [datum]. 23. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku [částka] ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 24. Soud prvého stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby ve zbytku žalované pohledávky, o [částka]. Soud rozhodoval v souladu s názorem Ústavního soudu České republiky vyjádřeného v jeho usnesení I. ÚS 3512/2011, kdy tento dovodil, že, mimo jiné obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit, sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Obchodní podmínky mohou být sestaveny některou ze smluvních stran nebo i třetím subjektem, tato praxe je výslovně upravena ve vztazích řídících se § 273 obchodního zákoníku, kdy oproti tomu občanský zákoník takovou explicitní úpravu neosahuje. Tuto praxi lze dovodit zejména z principu autonomie vůle stran a z toho odvozené zásady smluvní volnosti, která je jedním z vůdčích principů závazkového práva, uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu, k tomu může dojít několika způsoby. Prvním způsobem je zopakování celého jejich textu například ve formuláři smlouvy, má-li se záv