9 C 221/2021-43 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 18. 12. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 2.098 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil uzavřením smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dne 12. 7. 2018, když předmětem bylo pojištění vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Roční pojistné bylo stanoveno na 4.773 Kč s roční splatností a žalobce tvrdil, že žalovaný dluží nedoplatek pojistného v žalované výši za období od 12. 7. 2019 do 23. 11. 2019. 2. Přestože žalobce nepředložil, kromě pojistné smlouvy, žádné listinné důkazy prokazující oprávněnost podané žaloby, tak soud dne 17. 2. 2021 žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 3. 5. 2021 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání. 3. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 10. 2021 č.j. 9C 221/2021-30 byl žalovaný vyzván, aby předložil listinné důkazy, a to upomínku s upozorněním na zánik pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného, sdělení o zániku pojištění a listinný důkaz prokazující buď odeslání, nebo převzetí shora označených listin žalovaným. 4. Soud provedl důkaz návrhem pojistné smlouvy bez data jejího vyhotovení, přehledem předpisů a plateb pojistného bez data vyhotovení, předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 1. 4. 2020, výpisem z účtu žalobce ze dne 24. 7. 2018, kde je poznamenána částka 4.773 Kč, [variabilní symbol], oznámením o zániku pojištění ze dne 26. listopadu 2019 a upomínkou k zaplacení pojistného ze dne 23. 9. 2019. 5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl. 7. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 8. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé. 9. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. 10. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 11. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 17. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 18. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli, v blíže nezjištěný den, pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán od 12. 7. 2018 a roční pojistné bylo sjednáno na částku ve výši 4.773 Kč s tím, že tato částka byla splatná vždy ročně a žalovaný tuto částku žalobci poukázal na jeho účet dne 24. 7. 2018. 19. Žalobce upomínal žalovaného o zaplacení pojistného upomínkou ze dne 23. 9. 2019, když v tomto dopise sdělil žalovanému, že od 12. 7. 2019 do 11. 7. 2020 eviduje dluh ve výši 5.732 Kč. Dlužná částka se podle žalobce skládala z neuhrazeného pojistného ve výši 5.723 Kč a nákladů 9 Kč za vystavení upomínky. Žalovaný byl upozorněn na to, že pokud pojistné nebude zaplaceno do 22. 11. 2019, zaniknou všechna pojištění sjednaná pojistnou smlouvou [číslo]. 20. Žalobce dopisem ze dne 26. 11. 2019 oznámil žalovanému, že jeho pojištění zaniklo ke dni 23. 11. 2019 s tím, že ke dni zániku pojištění žalobce vyčíslil nedoplatek pojistného na 2.098 Kč splatný 10. 12. 2019. 21. Žalovaný byl v předžalobní upomínce právního zástupce žalobce ze dne 1. 4. 2020 vyzván k zaplacení dlužné pohledávky 5.319 Kč s upozorněním, že v opačném případě se žalobce obrátí na příslušný soud. 22. Soud prvého stupně při svém rozhodování o předmětu řízení vycházel ze dvoustranného právního jednání účastníků řízení, tedy z pojistné smlouvy bez data jejího uzavření, s počátkem pojištění od 12. 7. 2018, na základě které se účastníci dohodli na tom, že žalovaný bude platit žalobci, bez určení doby trvání smlouvy, ročně pojistné ve výši 4.773 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné od 12. 7. 2019 do 23. 11. 2019, takže žalobce pojistil vozidlo žalovaného v období od 12. 7. 2019 do 22. 11. 2019 včetně a žalovaný po toto období, tedy po dobu 134 kalendářních dnů nezaplatil žalobci sjednané pojistné v roční výši 4.773 Kč. Na každý den trvání pojištění při 365 kalendářních dnech v roce, tak připadá na pojistné částka 13, 076712 Kč a za celkem 134 dnů, kdy žalobce pojistil vozidlo žalovaného, tak žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na pojistném zaokrouhleně částku ve výši 1.752 Kč. Žalovaný však tuto částku žalobci nezaplatil, a proto byl ve výroku I. tohoto rozsudku uznán povinným zaplatit žalobci dlužné pojistné se zákonným úrokem z prodlení od 24. 11. 2019 do zaplacení, neboť žalovaný byl povinen zaplatit roční pojistné ve výši 4.773 Kč dne 12. 7. 2019. V tento den splatnosti však pojistné nezaplatil a žalobce se tedy právem domáhá zákonného úroku z prodlení, a to až od 24. 11. 2019. V tomto rozsahu tedy soud žalobě musel vyhovět. Žalobce však nesprávně vypočetl dlužné pojistné na částku ve výši 2.098 Kč, takže žaloba musela být ve zbytku o 346 Kč s příslušenstvím zamítnuta, tak jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 23. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 2, o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že jde o tzv. bagatelní pohledávku, kdy žalobce neměl ve věci plný úspěch, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.