10 C 245/2020-27 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že zahraniční [postupitel] [příjmení] [postupitel] se sídlem na [země], jakožto postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne 21.12.2017 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení mj. splatné pohledávky [postupitel] [příjmení] za žalovanou. Právní předchůdce žalobce, tedy [postupitel] uzavřela se žalovanou dne 14.04.2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla žalované zápůjčku ve výši 1 500 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužnice, jakožto žadatelka, uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí pak byly obchodní podmínky [postupitel] Smluvní strany si dohodly, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy [postupitel] poskytne žalované zápůjčku na základě žádosti žalované. Zápůjčka byla žalované poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky [postupitel] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách firmy [postupitel], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s VOP a s informacemi v nich uvedených, které jsou k dispozici na internetových stránkách [postupitel] a že s nimi souhlasí. Žalovaná se zavázala vrátit [postupitel¨] zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky dne 14.12.2016. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením půjčky a do 14.12.2016 zápůjčku [postupitel] nesplatila, a to přes upomínky. Následně pak byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce pak požaduje pouze vrácení půjčené částky, tedy 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, nikoliv však poplatek za poskytnutí půjčky. 2. Soud pod [číslo jednací] dne 20.05.2020 vydal platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ačkoliv měla řádně vykázáno doručení, a proto soud jednal podle § 101, odstavec 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 3. Soud pak v rámci řízení provedl řadu listinných důkazů, a to oznámením o postoupení pohledávky za žalovanou z firmy [postupitel] [příjmení] na [žalobce], rámcovou smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou ze dne 14.11.2016 bez podpisů, předžalobní upomínkou advokáta, potvrzením o provedené platbě ze dne 14.11.2016, dále ze 06.09.2016, 14.04.2016, výpisy z účtu, informací o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené platbě ze dne 13.07.2016, 11.05.2016, podacím archem, když z nich bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [postupitel] smlouvu o zápůjčce ze dne 14.04.2016 poskytla žalované zápůjčku ve výši 1 500 Kč převodem na bankovní účet. Smlouva pak byla sjednána prostřednictvím elektronického formuláře, respektive formou textové zprávy SMS. Byl sjednán též poplatek za půjčku. Žalovaná byla upomenuta o zaplacení dluhu a bylo jí též sděleno postoupení pohledávky. <i>4. Podle § 561, odstavec 1 občanského zákoníku (zákon číslo 89/2012 Sb., dále je OZ) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>5. Podle § 1841 OZ smlouvou finanční služby se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní úvěrové platební nebo pojistné služby smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.</i> <i>6. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2991, odstavec 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>8. Podle § 2991, odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala a že je pravdivá; nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – například rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21Cdo 2682/2013. V dané věci soud dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy o poskytnutém spotřebitelském úvěru včetně příloh mezi účastníky. Smlouva o spotřebitelském úvěru není opatřena žádný podpisem žalované a ani žalobce a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky smlouvy, zachycující její obsah. Nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu a ani žalobce (a to podle zákona 297/2016 Sb.). Žalobce nedoložil, že by žalovaná kvalifikovaným způsobem, nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsala, že by učinila právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalované, projevující uzavření smluv o úvěru tvrzené žalobcem. Uvedené lze považovat za splněné např. při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi uničí další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. To, že návrh smlouvy byl žalované odeslán elektronicky na email, nevyplývá, kdo je zřizovatelem a uživatelem této emailové adresy a kdo byl případně příjemcem návrhu předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že předmětná smlouva byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou platně uzavřena. Z předložených listin má ale soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 1 500 Kč a žalovaná na tuto částku ničeho nevrátila. Na úkor právního předchůdce žalobce se tedy žalovaná bezdůvodně obohatila o částku 1 500 Kč, tedy v současné době tuto částku dluží žalobci jako bezdůvodné obohacení. Tuto částku také soud žalobci (na základě postoupené pohledávky) přiznal, a to s úrokem z prodlení v zákonné výši podle § 1970 OZ v platném znění. 11. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný, byla mu podle § 142 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení podle advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. ustanovení § 14b, když se jedná o 2,5 úkonu právní služby advokáta á 200 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby podle § 11 odst. 1, upomínka), 3 paušály po 100 Kč, 21% DPH 168 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč.