10 C 257/2020-25 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu soud přiznal proti žalovanému částku 2 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 14.11.2014 do zaplacení s tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2019 od [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [země] s tím, že původní věřitel uzavřel se žalovaným 27.10.2014 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 13.11.2014. Tento úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky původního věřitele www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, o prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy na částku 2 000 Kč, se splatností 13.11.2014. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaným označený. Žalovaný s textem smlouvy souhlasil, zavázal se uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč, splatný v den splatnosti úvěru. Žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil a proto nárok původního věřitele ve výši 2 360 Kč s úrokem z prodlení přešel na žalobce. 2. Soud ve věci pod [číslo jednací] ze dne 09.06.2020 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K tomuto se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, ačkoliv měl řádně vykázáno doručení a soud proto jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101, odstavec 3 o.s.ř. 3. Soud pak provedl řadu listinných důkazů, a to potvrzením o provedené platbě ze dne 27.10.2014, podacím lístkem, prohlášením klienta, smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22.01.2020, předžalobní upomínkou advokáta. 4. Soud pak dospěl k závěru, že veškeré skutkové okolnosti se udály tak, jak je uvedeno v žalobě, proto na ni pro stručnost odkazuje. Na druhé straně však ale nesouhlasí s názorem žalobce, že došlo původně k poskytnutí spotřebitelského úvěru ze smlouvy o tomto produktu. <i>5. Podle § 561, odstavec 1 občanského zákoníku (zákon číslo 89/2012 Sb., dále je OZ) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>6. Podle § 1841 OZ smlouvou finanční služby se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní úvěrové platební nebo pojistné služby smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.</i> <i>7. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2991, odstavec 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>9. Podle § 2991, odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala a že je pravdivá; nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – například rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21Cdo 2682/2013. V dané věci soud dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy o poskytnutém spotřebitelském úvěru včetně příloh mezi účastníky. Smlouva o spotřebitelském úvěru není opatřena žádný podpisem žalovaného a ani žalobce a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky smlouvy, zachycující její obsah. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu a ani žalobce (a to podle zákona 297/2016 Sb.). Žalobce nedoložil, že by žalovaný kvalifikovaným způsobem, nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující uzavření smluv o úvěru tvrzené žalobcem. Uvedené lze považovat za splněné např. při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi uničí další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. To, že návrh smlouvy byl žalovanému odeslán elektronicky na email, z něhož přišla žádost, nevyplývá, kdo je zřizovatelem a uživatelem této emailové adresy a kdo byl případně příjemcem návrhu předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. 11. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že předmětná smlouva byla mezi žalobcem a žalovaným platně uzavřena a tedy nebylo možné žalobě zcela vyhovět. Z předložených listin má soud prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný na tuto částku ničeho nezaplatil. Je tedy zřejmé, že na úkor žalobce se žalovaný bezdůvodně obohatil o částku 2 000 Kč, kterou soud také žalobci z titulu nároku bezdůvodného obohacení přiznal, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 170 OZ v platném znění. 12. Vzhledem k tomu, že tedy smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobci přiznat další žalovanou částku, a to 360 Kč s příslušenstvím a co do této částky byla tedy žaloba zamítnuta. 13. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci převážně úspěšný, byla mu podle § 142 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení podle advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. ustanovení § 14b, když se jedná o 2 úkony právní služby advokáta á 200 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby podle § 11 odst. 1), 2 paušály po 100 Kč, 21% DPH 126 Kč, soudní poplatek ve výši 400 Kč a 100 Kč za upomínku zaslanou přímo žalobcem. Jestliže zástupce žalobce požadoval, aby mu byla přiznána na nákladech právního zastoupení odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty za další úkon, spočívající v písemné výzvě k plnění se skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., pak soud dospěl k závěru, že advokátovi žalobce odměna za tento úkon nepřísluší, neboť byl posouzen jako neúčelný proto, že sám žalobce před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky písemně vyzýval, žalovaný na upomínky nikterak nereagoval a další výzva (byť učiněná advokátem) byla zbytečným, tedy neúčelným, nákladem v situaci, kdy žalovaný po předchozích upomínkách žádnou ochotu k zaplacení dluhu nejevil.