9 C 191/2020-44 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 28. 12. 2019 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 11 505 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci řízení uzavřeli dne 6. 12. 2016 smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaná však zaplatila pouze 6 195 Kč, takže žalobce tvrdil, že splatnost pohledávky, která je předmětem řízení nastala dne 9. 5. 2017 a datum prodlení ke dni 31. 1. 2018. 2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 18. 2. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 18. 6. 2020 zrušen. 3. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to předžalobní výzvu k úhradě dlužného plnění bez data, smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2016 a formulář pro spotřebitelské úvěry, přehled o jednotlivých předepsaných splátkách a o částkách zaplacených žalovanou vypracovaným žalobcem, potvrzení o podání ze dne 27. 3. 2018. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 5. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 8. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 12. Podle § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). 13. Podle § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 14. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 15. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 18. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 20. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 21. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 13. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobce půjčil žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet tuto částku společně s pevně sjednaným úrokem ve výši 3 500 Kč s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč v celkem 60ti týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit žalobci celkovou částku ve výši 17 700 Kč, když úvěr byl sjednán na 60 týdnů. Žalovaná úvěr nesplácela dle sjednané úvěrové smlouvy, neboť tato zaplatila v roce 2016 částku 2 000 Kč a v roce 2017 zaplatila částky 1 300 Kč, dalších 1 300 Kč, dalších 1 300 Kč a naposledy pak v 17. týdnu kalendářního roku 2017 částku ve výši 295 Kč. Žalovaná tak celkem na úhradu celé dlužné pohledávky zaplatila žalobci do podání žaloby částku 6 195 Kč. Žalobce vyzval prostřednictvím advokáta v předžalobní výzvě k úhradě dlužného plnění, bez data, žalovanou k zaplacení částky 6 490 Kč. Tato částka byla vymezena jako dlužná částka ke dni 23. 3. 2018 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od doručení této upomínky. Tato upomínka byla podle potvrzení o podání ze dne 27. 3. 2018 zaslána žalované jako doporučené psaní. 22. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 11 505 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 24. Žalobce měl ve věci úspěch, proto soud uložil žalované ve výroku II. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložený náklad ve výši 800 Kč za soudní poplatek. 25. Soud rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, v rámci rozhodování o celé žalované pohledávce, která sestává z nesplacené jistiny, z nezaplaceného úroku, z nezaplaceného poplatku za vyhodnocení úvěru a z n