12 C 24/2021-26 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce (jako zapůjčitel) dle žalobních tvrzení uzavřel se žalovaným (jako vydlužitelem) dne [datum] ústní smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem měla částka [částka]. Tuto částku žalobce žalovanému převedl na účet. Splátky byly žalobcem akceptovány v nepravidelné výši i sumách. Následně strany sepsaly Uznání dluhu a Dohodu o splátkách datovanou [datum], dle které se žalovaný zavázal uhradit zůstatek dluhu ve výši [částka] ve splátkách ke každému 25. dni v měsíci pod hrozbou ztráty výhody splátek. Součástí uznání je též nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení. Plněno však nebylo ani jedinkrát, proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu výzvou ze dne [datum], která však zůstala bez odezvy. Nebylo tedy zaplaceno ničeho a žalovaný se k věci po zaslání kvalifikované přežalobní výzvy ani nijak nevyjádřil. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává ani z části a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný dále namítá, že obdržel od žalobce v roce [rok] fakturu k úhradě částky [částka] za poskytnuté služby. Dále žalovaný namítá, že k [datum] převzalo firmu žalovaného nové vedení a došlo ke sporům se žalobcem, který byl účetním společnosti a neposkytoval potřebnou součinnost, ba dokonce převáděl na neznámý účet finanční prostředky žalovaného, a způsobil žalovanému nesprávným vedením účetnictví a zkreslováním účetních údajů nedoplatky u [anonymizováno 7 slov]. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] a z účtu žalobce č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne [datum] došlo k převodu finančních prostředků ve výši [částka] z účtu žalobce na účet žalovaného. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dodejky do DS bylo zjištěno, že dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky [částka] ze smlouvy o půjčce ve smyslu uznání dluhu a dohody o splátkách. Ze zápisu z valné hromady ze dne [datum] a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že dnem [datum] zaniklo oprávnění [jméno] [příjmení] k jednání za žalovaného. Z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako jednatelka podepsala uznání dluhu žalovaného vůči žalobci ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že oprávnění [jméno] [příjmení] k jednání za žalovaného zaniklo již [datum], nemůže toto uznání a dohoda žalovaného nikterak zavazovat. Pokud jde o tvrzení žalobce o uzavření ústní smlouvy o půjčce, toto tvrzení není prokazováno ani výše zmíněným uznáním, které bylo zjevně podepsané osobou k takovému jednání již neoprávněnou, a není prokazováno ani žádnými jinými důkazními návrhy. Soudu tak nezbývá než uzavřít, že právní titul k poskytnutému plnění nebyl žalobcem, který nesl důkazní břemeno, prokázán. Žalobce se bez omluvy nedostavil na jednání a nežádal o jeho odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o uzavření smlouvy o půjčce mezi žalobcem a žalovaným, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). <i>Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení.</i> Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalobce poskytl dne [datum] žalovanému částku [částka], kterou žalovaný žalobci nevrátil (vrácení žalovaný ani netvrdil). V souladu s § 2991 odst. 2 o. z. a s § 2993 o. z. je proto žalovaný povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení, které mu tímto převodem financí vzniklo, a ve výši [částka] bylo požadováno. Pokud jde o úrok z prodlení žalobci také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, avšak nikoli od [datum], jak požaduje, ale teprve od [datum], neboť teprve dne [datum] žalovaného vyzval k vrácení žalované částky (plus obvyklých pět dnů ke splnění). Pokud jde o procesní obranu žalovaného spočívající v tom, že mezi účastníky vznikly spory, a následně došlo ke vzniku pohledávek žalovaného vůči žalobci, soud se v tomto odůvodnění nezabývá těmito tvrzeními a důkazy k nim, neboť na posouzení projednávaného nároku nemají tyto skutečnosti žádný vliv. Případné protipohledávky žalovaného vůči žalobci mohou koexistovat zároveň s pohledávkou žalobce a nemají na projednávanou pohledávku žalobce žádný vliv, dokud není učiněn hmotněprávní úkon, kterým by došlo k jejich započtení. Žádný takový úkon však žalovaný ani netvrdil, a proto případné protipohledávky žalovaného, které nebyly předmětem tohoto řízení, nemohou mít žádný vliv na projednávanou pohledávku žalobce. Soud proto důkazy ohledně těchto případných protipohledávek v tomto rozsudku ani nehodnotí. Žalovanému je však nepochybně zachována možnost své protipohledávky za žalobcem také soudně vymáhat. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť neúspěch žalobce je pouze nepatrný. Žalobci tak náleží náhrada nákladů sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky 2,5x [částka] za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, žaloba a jednoduchá předžalobní výzva bez právního posouzení) a tří paušálních náhrad výdajů po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.