21 C 114/2021-37 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 745 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 29. 11. 2019 do dne 20. 1. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 53 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 27. 7. 2020. Částka 3 745 Kč se skládá ze základu příspěvku, konkrétně 65 Kč, který je vynásoben počtem dní, tj. 53 dní, celkem 3 445 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve výši 300 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Žalobkyně vzala dne 23. 7. 2021 žalobu částečně zpět co do částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky, když tuto částku žalovaný dne 20. 7. 2021 uhradil. Soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to včetně příslušného úroku z prodlení z této částky. 3. Usnesením ze dne 14. 5. 2021, č.j. 21 C 114/2021-19, soud žalovaného v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním, s tím, že ve vyjádření je povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, ať už v celém rozsahu, či pouze zčásti nebo co do základu. Zároveň byla žalovanému pro případ, že nárok žalobkyně zcela neuzná, uložena povinnost vylíčit ve vyjádření rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu. Současně byl žalovaný poučen o tom, že jestliže se bez vážného důvodu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že žalobou uplatněný nárok uznává, přičemž v takovém případě soud rozhodne o věci rozsudkem pro uznání. Dne 1. 7. 2021 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a lhůta k vyjádření tak marně uplynula dnem 2. 8. 2021. 4. Vydání shora popsané výzvy umožňuje § 114b odst. 1 o. s. ř., v daném případě byly splněny všechny podmínky pro tento postup. Žalovaný byl ve výzvě poučen o následcích, které bude pro řízení mít jeho nečinnost, výzva mu byla doručena dle § 114b odst. 4 o. s. ř., ve věci lze uzavřít a schválit smír a přesto však na výzvu žalovaný nereagoval, když lhůta k vyjádření marně uplynula dne 2. 8. 2021. Za těchto okolností nastává podle § 114b odst. 5 o. s. ř. fikce uznání žalovaného nároku. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. rozhodne v takovém případě soud rozsudkem podle tohoto uznání. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.) tak, že žalobě v celém rozsahu pro uznání žalovaného vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Z důvodu vydání rozsudku pro uznání a v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř. soud v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl pouze předmět řízení a stručně vyložil důvody vydání rozsudku pro uznání. V souladu s judikaturou NS ČR rozsudek neobsahuje ani právní posouzení (viz např. usnesení sp. zn. 26 Cdo 5214/2008 ze dne 10. listopadu 2009). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když i zastavení řízení co do částky 2 000 Kč zavinil dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. žalovaný tím, že tuto částku uhradil až po podání žaloby, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 745 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Za další úkon, tj. zpětvzetí žaloby, soud odměnu nepřiznal. Soud zohlednil typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku, který byl vůči žalovanému – jako spotřebiteli - uplatněn žalobou, kterou nepochybně lze označit za„ formulářovou“, protože je individualizována jen vyplněním nezbytných (minimálních) identifikačních znaků ohledně strany žalované a pohledávky samotné. Zástupce žalobkyně svou činnost v podstatě omezil na sepis žaloby a jejího částečného zpětvzetí (průběh řízení nevyžadoval žádnou další jeho odbornou aktivitu), přičemž zpětvzetí žaloby je jednoduchým procesním úkonem, jenž nevyžaduje žádné odborné znalosti advokáta. Přiznaná výše náhrady za odměnu advokáta proto současně zohledňuje rozsah a časovou i odbornou náročnost poskytnutých právních služeb, jakož i chování a postoj samotného žalovaného, který dluh nakonec - byť až v průběhu řízení - dobrovolně hradí. 6. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.