21 C 132/2021-57 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 846 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že nákladní automobil do 3,5 tuny, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 26. 6. 2019 do 14. 10. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 111 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 19. 1. 2020. Částka 9 846 Kč se skládá ze základu příspěvku, konkrétně 86 Kč, který je vynásoben počtem dní, tj. 111 dní, celkem 9 546 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) ve výši 300 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že vlastníkem předmětného vozidla nikdy nebyl, na podporu svého tvrzení předložil technický průkaz vozidla. 3. K jednání, které se ve věci konalo dne 26. 10. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Ve vztahu k předmětnému vozidlu - nákladnímu automobilu Volkswagen Crafter, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále jen„ předmětné vozidlo“ nebo„ vozidlo“), bylo žalovaným jakožto pojistníkem sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení) v období od 21. 3. 2017 do 25. 6. 2019 a dále v období od 15. 10. 2019 do 14. 11. 2019, přičemž žalovaný při sjednání pojistných smluv se sám označil za vlastníka i provozovatele předmětného vozidla (sdělení [právnická osoba] ze dne 25. 10. 2021, návrh smlouvy [číslo] návrh smlouvy [číslo] náhledy pojistných smluv). Jelikož v období od 26. 6. 2019 do 14. 10. 2019 (dále jen„ rozhodné období“) nebylo k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem a žalobkyně vycházela z toho, že vlastníkem i provozovatelem je žalovaný, vyzvala jej dne 5. 12. 2019 k zaplacení zákonného příspěvku za období, během něhož bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, vypočteného z denní sazby pro nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč, tedy částku 9 546 Kč (111 Kč x 86 Kč), a to ve lhůtě do 19. 1. 2020, resp. o částku 9 846 Kč včetně nákladů na vymáhání (výzva k úhradě ze dne 5. 12. 2019 včetně dokladu o odeslání zásilky). Následně žalobkyně před podáním žaloby žalovaného o zaplacení těchto částek, včetně nákladů na jejich uplatnění, ještě písemně upomenula (upomínka ze dne 12. 2. 2020, II. upomínka ze dne 5. 6. 2020 včetně doručenky, předžalobní výzva ze dne 10. 7. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 7. 2021). Tvrzení žalovaného, že vlastníkem předmětného vozidla nikdy nebyl, je v rozporu s provedenými důkazy, neboť žalovaný sám sebe při sjednání pojistných smluv (pro období od 21. 3. 2017 do 25. 6. 2019 a dále pro období od 15. 10. 2019 do 14. 11. 2019) označil za vlastníka i provozovatele předmětného vozidla. Zápis v technickém průkazu vozidla je zápisem pouze deklaratorním, tedy ne vždy odráží skutečný stav, neboť záleží na tom, kdy vlastník či provozovatel případnou změnu registru silničních vozidel ohlásí nebo neohlásí vůbec. Proto samotný zápis v technickém průkazu není ve spojení s dalšími důkazy relevantní. Rovněž předložená kupní smlouva ze dne 5. 11. 2019 nedokládá, že by k převodu vlastnického práva k vozidlu došlo v rozhodném období (jedná se o předchozí období od 26. 6. 2019 do 14. 10. 2019). Kdo sám sebe označí za vlastníka, činí tak na svou odpovědnost. 6. Po právní stránce pak soud vycházel z § 1 a násl. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. Pokud by se žalovaný dostavil k jednání, byl by soudem upozorněn na rozpor mezi jeho tvrzením, že vlastníkem vozidla byla jiná osoba a prokázanými údaji uvedenými v pojistných smlouvách (dvakrát pojistil předmětný vůz jako vlastník vozidla – nevysvětlil, proč tak činil, když nebylo jeho a nemusel) a byl by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen o rozporu ve svých tvrzeních s tím, že technický průkaz má pouze deklaratorní povahu, a vlastnictví může být prokázáno i jinak. Svou neúčastí na jednání však žalovaný znemožnil soudu poskytnout mu poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalovaného o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 9 846 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odporu žalovaného) realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za úkon doplnění žalobních tvrzení ze dne 8. 7. 2021, neboť tento úkon již jen doplňuje vyjádření k odporu a neshledal jej jako účelně vynaložený pro účely přiznání odměny. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.