21 C 220/2020-37 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] ([IČO]) poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 10. 2015 částku 3 000 Kč, kterou žalovanému zaslala na bankovní účet, který žalovaný v žádosti zadal. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka v celkové výši 3 000 Kč, kterou smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2018 a dne 13. 8. 2018 převedla až na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ani přes předžalobní upomínku nic neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze sdělení banky [právnická osoba] vyplynulo, že účet, na který byla poskytnuta zápůjčka, patří žalovanému. Z výpisu účtu původního věřitele soud zjistil, že na tento účet bylo zasláno 3 000 Kč dne 29. 10. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávky včetně oznámení o postoupení (bylo odesláno dne 9. 7. 2018 viz poštovní arch) byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k vrácení žalované částky (poštovní arch odeslání ze dne 4. 3. 2020). Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně poukázání částky 3 000 Kč na účet žalovanému a výše dlužné částky má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 2991 NOZ. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. až od doručení předžalobní výzvy (popř. uplynutí lhůty k zaplacení dluhu). Zbytek úroku soud zamítl, když žalobkyně doložila výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení až dnem 21. 2. 2020, která byla odeslána dne 4. 3. 2020 a byla poskytnuta lhůta k plnění 7 dnů (u fikce doručení se počítá 3 dny dle § 573 NOZ (výrok II). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (až na nepatrný úrok), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.