8 C 105/2021-47 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 5000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2000 Kč od 31.5.2018 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1740 Kč, a smluvní pokutu ve výši 3000 Kč, s tím, že žalovaný uzavřel dne 11.7.2016 s žalobcem smlouvu o úvěru (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 2000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet dne 11.7.2016. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 840 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 8.8.2016, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši úvěru. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce formulář, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a čísla účtu. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči předchůdci žalobce. Žalovaný odsouhlasil, prostřednictvím SMS, že se seznámil se zněním Smlouvy o úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2018, což oznámil žalovanému. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Zástupce žalobce se nedostavil po omluvě, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, podle § 101, odst. 3 o.s.ř. 4. Žalovaný se k jednání rovněž nedostavil, k věci se nevyjádřil. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy přiložené k žalobě, a to výpisem z banky, podacím lístkem, smlouvou o úvěru bez podpisu žalovaného, výzvou k úhradě advokáta, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek. 6. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy měl předchůdce žalobce žalovanému poskytnout částku 2000 Kč s dohodnutým poplatkem ve výši 840 Kč, ve smlouvě jsou uvedeny i sankce za porušení smlouvy. Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a toto bylo oznámeno žalovanému, což soud zjistil z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a s oznámení ze dne 12.7.2018. 7. Soudem bylo zjištěno, že předmětné smlouvy jsou prakticky záznamem elektronické komunikace mezi poskytovatelem a žalovaným bez toho, že by tyto smlouvy obsahovaly podpis žalovaného. Dále bylo zjištěno, že částku 2000 Kč žalobce žalované zaslal na číslo účtu označené ve smlouvě. 8. Soud nejprve především posuzoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, jak tvrdil žalobce. Soud tedy posuzoval, zda byla smlouva podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále je OZ) uzavřena distančně. 9. Podle § 562 občanského zákoníku účinného v době poskytnutí peněžních prostředků je písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem, nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. 10. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce půjčky poskytuje přes své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný mohl nejprve přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavila dle vlastní volby dostupné parametry, tedy splatnost a výši úvěru. Poté vyplnil na webové stránce žalobce formulář, tedy žádost o poskytnutí úvěru, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči žalobci. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy prostřednictvím sms zpráv přes svůj mobilní telefon. Žalobce pak na účet uvedený žalovaným zaslal částku 2000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 11. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky. Je sice možné, že žalovaný sdělil své uživatelské jméno a bližší identifikační údaje, např. emailové kontakty, číslo svého účtu, ale nebylo jednoznačně prokázáno, že by případně nemohlo dojít i k záměně osoby jednajícího. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu se všemi důsledky, stanovenými pro elektronický podpis. Žalobce nedoložil, že by žalovaný tímto kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného projevující uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobcem. 12. V daném případě nelze posoudit platné uzavření smlouvy a to ani v části, týkající se dalších smluvních ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Žalobce neprokázal, že by byla úvěrová smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem, tedy nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, z těchto důvodů soud danou věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobce prokázal, že zaslal žalovanému na jeho účet částku 2000 Kč. 13. Soud dále upozorňuje na zvýšenou ochranu spotřebitele, a to jednak dle úpravy občanského zákoníku dané v § 1810 a následujících a také dané Ústavním soudem (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013). 14. Soud tedy žalobu částečně zamítl, když žalobci přiznal pouze částku 2000 Kč, spolu se zákonnými úroky z prodlení, která byla žalobcem skutečně poskytnuta a byly zamítnuty částky 1740 Kč jako smluvní úrok a 3000 Kč jako smluvní pokuta, neboť dle závěru soudu nedošlo k ujednání povinnosti platit poplatky pro případ porušení smluvené povinnosti. 15. Poskytnutou částku žalobcem žalovanému soud tedy posoudil jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 OZ, která byla vyplacena na označený účet. 16. Pokud došlo k plnění bez právního důvodu, je žalovaný povinen tuto částku žalobci vrátit. Soud tedy uložil ve výroku I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2000 Kč se zákonným úrokem podle § 1970 občanského zákoníku, odkazujícím na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů, neboť žalobce byl úspěšný pouze v nepatrné části a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 18. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.