8 C 122/2021-29 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř. ”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum]. Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka] (Jistina), které byly žalované zaslány na účet dne [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [anonymizována dvě slova], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši úvěru. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce formulář, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a čísla účtu. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči předchůdci žalobce. Žalovaná odsouhlasila, prostřednictvím SMS, že se seznámila se zněním Smlouvy o úvěru. Žalovaná ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což oznámila žalované. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaná se k věci se nevyjádřila. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy přiložené k žalobě, a to výpisem z banky, podacím lístkem, smlouvou o úvěru bez podpisu žalovaného, výzvou k úhradě advokáta, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek. 6. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy měl předchůdce žalobkyně žalovanému poskytnout částku [částka] s dohodnutým poplatkem ve výši [částka], ve smlouvě jsou uvedeny i sankce za porušení smlouvy. Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a toto bylo oznámeno žalovanému, což soud zjistil z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a s oznámení. 7. Soudem bylo zjištěno, že předmětná smlouva je prakticky záznamem elektronické komunikace mezi poskytovatelem a žalovanou bez toho, že by tyto smlouvy obsahovaly podpis žalovaného. Dále bylo zjištěno, že částku [částka] žalobce žalované zaslal na číslo účtu označené ve smlouvě. 8. Soud nejprve především posuzoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, jak tvrdil žalobce. Soud tedy posuzoval, zda byla smlouva podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále je o. z.) uzavřena distančně. 9. Podle § 562 občanského zákoníku účinného v době poskytnutí peněžních prostředků je písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem, nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. 10. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce půjčky poskytuje přes své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná mohla nejprve přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavila dle vlastní volby dostupné parametry, tedy splatnost a výši úvěru. Poté vyplnila na webové stránce žalobce formulář, tedy žádost o poskytnutí úvěru, kde zadala své osobní údaje. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči žalobci. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy prostřednictvím sms zpráv přes svůj mobilní telefon. Předchůdce žalobkyně pak na účet uvedený žalovanou zaslala částku [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 11. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky. Je sice možné, že žalovaná sdělila své uživatelské jméno a bližší identifikační údaje, např. emailové kontakty, číslo svého účtu, ale nebylo jednoznačně prokázáno, že by případně nemohlo dojít i k záměně osoby jednajícího. Nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu se všemi důsledky, stanovenými pro elektronický podpis. Žalobkyně nedoložila, že by žalovaná tímto kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsala, že by učinila právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalované projevující uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobcem. 12. V daném případě nelze posoudit platné uzavření smlouvy a to ani v části, týkající se dalších smluvních ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Žalobkyně neprokázala, že by byla úvěrová smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem, tedy nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, z těchto důvodů soud danou věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně prokázala, že zaslala žalované na její účet částku [částka]. 13. Soud dále upozorňuje na zvýšenou ochranu spotřebitele, a to jednak dle úpravy v § 1810 o. z. a následujících a také dané Ústavním soudem (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne [datum]). 14. Soud tedy žalobu částečně zamítl, když žalobci přiznal pouze částku [částka], spolu se zákonnými úroky z prodlení, která byla předchůdcem žalobkyně skutečně poskytnuta a byly zamítnuty částky [částka] jako smluvní úrok, neboť dle závěru soudu nedošlo k ujednání povinnosti platit poplatky pro případ porušení smluvené povinnosti. 15. Poskytnutou částku žalobcem žalovanému soud tedy posoudil jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., která byla vyplacena na označený účet. 16. Pokud došlo k plnění bez právního důvodu, je žalovaný povinen tuto částku žalobci vrátit. Soud tedy uložil ve výroku I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem podle § 1970 o. z., odkazujícím na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů, neboť žalobce byl úspěšný pouze v nepatrné části a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 18. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.