8 C 125/2020-38 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 13250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13250 Kč od 17.2.2018 do zaplacení s tím, že žalovaný uzavřela dne 23.12.2016 s žalobcem smlouvu o úvěru ve výši 17700 Kč (částka 9815 Kč jistina a částka 7700 Kč úrok), podle které měl splácet týdně 295 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku ve výši 4450 Kč, vydělil týdenní splátkou 295 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 14.4.2017 a datum prodlení ke dni 17.2.2018. Žalobce ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od 16.2.2018. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a to tak, že sdělil, že zkoumal ve všech dostupných databázích informace o žalovaném a jeho osobních a majetkových poměrech (např. kontrola v databázích neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, kontrola dokladů předložených žalovanou). 2. Žalobce se z jednání omluvil. 3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil. 4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o úvěru, že žalovaný a žalobce sjednali smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, a to dne 23.12.2016, přičemž tuto částku a kapitalizovaný úrok ve výši 7700 Kč se žalovaný zavázal hradit v týdenních splátkách po 295 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy. Z listin označené jako evidenční karta bylo zjištěno, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, z evidenční karty ze dne 22.12.2016 vyplývá, že žalovaný podle zjištění žalobce měl čistý měsíční příjem 10250 Kč, přičemž ve formuláři je uvedeno, že žalovaný má měsíční výdaje ve výši 4700 Kč (energie 1500 Kč, telefon 200 Kč, jiné výdaje 3000 Kč). Z historie plateb vyplývá, že žalovaný uhradil pouze 4450 Kč. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu. 5. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 23.12.2016 s žalobcem smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání částky 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy (žalobce v žalobě uvedl, že jistina, jenž byla zaslána žalovanému činila částku 9815 Kč). Žalovaný se zavázal celkem vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 17 700 Kč ve splátkách po 295 Kč týdně. Žalovaný uhradil žalobci pouze 4450 Kč. Žalobce s žalovaným vyplnil formulář ohledně majetkových poměrů žalovaného, přičemž z něj vyplývá, že žalovaný má měsíční příjem 10250Kč a výdaje 4700 Kč. 6. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), účinný od 1.12.2016. <i>7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:</i> <i>10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). <i>12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Kromě vyplněné karty klienta žalobce nepřeložil žádné důkazy, z nichž vyplývá, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Soud z předložených důkazů nemůže zjistit, zda se žalobce spokojil při zjišťování údajů o majetku žalované pouze z informací od žalovaného či si tyto informace žalobce řádně ověřil jak tvrdí. Žalobce nepředložil např. výpis z účtu žalovaného, výplatní pásky či jiný dokument, ze kterého by bylo patrno, že si žalobce ověřil informace o majetku žalovaného. To že žalobce prověřoval žalovaného přes insolvenční rejstřík, či jiné veřej