8 C 171/2020-53 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce se domáhal uhrazení částky 104958 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 29.11.2018 a na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. Vyplacení úvěru žalované došlo dne 30.11. 2018. Žalovaná se zavázala uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,4 % ročně a splácet úvěr ve 30 měsíčních splátkách ve výši 5587 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2018. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila celkem 2800 Kč dne 17.12.2018. Jelikož se dostala žalovaná do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobce kromě jistiny úvěru ve výši 59517,66 Kč požaduje smluvní pokutu ve výši 5 795,72 Kč, úrok ve výši 15040,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 29 002 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalované ve výši 400 Kč a úrok ve výši 102,09 % ročně z částky 59517,66 Kč od 1.7.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 201 132 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a předložil soudu důkazy a to kopie výplatních pásek a pracovní smlouvu. 2. Žalovaná při jednání k věci uvedla, že je od března bez práce, pokud by měla něco platit, tak pouze ve splátkách. V současné době jí pomáhají rodiče, manžel je rovněž bez práce. Pobírá pouze 1800 Kč jako přídavky na děti. Práci si hledá, ale v současné době je to složité. 3. Z listinných důkazů a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne 29.11. 2018 soud zjistil, že na žalovaná akceptovala (podepsala) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána 60 000 Kč s úrokem ve výši 166,4 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově 167 610 Kč, výše splátky byla sjednána 5587 Kč měsíčně. Z oznámení ze dne 3.12.2018 vyplynulo, že žalobce schválil úvěr pro žalovanou. 4. Žalobce doložil výpis z účtu, z něhož je patrno, že na účet žalované byla zaslána částka 60 000 Kč. 5. Z listiny označené jako předsmluvní formulář soud ověřil, že tento žalovaná podepsala dne 29. 11. 2018, v listině jsou uvedeny informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru. 6. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem 16 800 Kč. Z této listiny pak vyplývá, že má žalovaná celkové měsíční výdaje 8510 Kč (z toho bydlení 1400 Kč měsíčně). Dále bylo zjištěno, že žalovaná má dvě děti. Žalobce z daného vyhodnotil, že žalovaná má volné zdroje ve výši 7290 Kč. 7. Z potvrzení od zaměstnavatele vyplývá, že žalovaná měla od 1.8.2018 do 31.10.2018 příjem 16 994 Kč a za říjen 2018 příjem 17905 Kč, což vyplývá rovněž z předložené výplatní pásky. Z předložené pracovní smlouvy pak bylo soudem ověřeno, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy o úvěru uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou, den nástupu do práce 2.10.2017. 8. Z výzvy k zaplacení ze dne 27.5.2019 bylo zjištěno, že žalobce upozornil žalovanou, že neuhradila splátky č. 5 až 6 a vyzval žalovanou, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornil jí na možnost sesplatnění celého dluhu. 9. Z žádosti žalované ze dne 11.2.2019 vyplynulo, že žalovaná požádala o úpravu splátek z důvodu skončení pracovního poměru. 10. Z listiny ze dne 18.2.2019 a upraveného splátkového kalendáře bylo soudem zjištěno, že žalobce vyhověl žalované a provedl odklad splátek č. 2,3,4. 11. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 5.8.2020. 12. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). 13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48